Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


jaromir_celakovsky

Jaromír Čelakovský

Irena Prokopová

Syn doktora slavistiky a známého českého básníka, Františka Ladislava Čelakovského, a jeho druhé manželky, první české učitelky Antonie Reisové, známé pod literárním jménem Bohuslava Rajská, dlouholetý archivář hlavního města, vynikající právník a historik, politik, řečník i žurnalista, spatřil světlo světa ve Vratislavi dne 21. března 1846. Po předčasné smrti rodičů (matka zemřela v květnu 1852, otec v srpnu 1852) byl vychováván v rodině svého strýce, doktora Josefa Friče. Po maturitě na staroměstském gymnáziu, roku 1865, se přihlásil ke studiu práv, která dokončil roku 1869. Následujícího roku složil rigorózní zkoušky a dva dny po svých dvacátých pátých narozeninách byl promován na doktora práv. Po promoci nastoupil takřka bleskovou praxi u Zemského civilního soudu - bleskovou proto, že trvala pouhých pět týdnů, neboť již 21. dubna 1871 si Čelakovský podal žádost o místo adjunkta Archivu hl. m. Prahy.

Místo adjunkta se v Archivu hl. m. Prahy uvolnilo smrtí K. J. Erbena a jmenováním Josefa Emlera za jeho nástupce. Při konkursu bylo žádáno, aby uchazeč prokázal studia historická, pokud možno i právnická a znalost latiny. Přednost měl dostat ten, kdy by se mohl vykázat historickými pracemi, zejména studiemi archivními. Čelakovský se do tohoto konkursu samozřejmě nepřihlásil sám. Jeho největším konkurentem byl Josef Kalousek, za nímž stáli F. Palacký a W. W. Tomek a který k žádosti přiložil spis „Einige Grundlagen des böhmischen Staatsrechtes“ a dva sešity „Českého státního práva“. Do konkurzu se přihlásil rovněž August Sedláček, tehdy sedmadvacetiletý, a dalších devět kandidátů různého věku, vzdělání i schopností. Celkem se do konkursu přihlásilo 12 uchazečů. Ve schůzi rady 26. května 1871 byl archivním adjunktem zvolen pětadvacetiletý Jaromír Čelakovský 13 hlasy. Josef Kalousek obdržel pouze 7 hlasů.

Jaromír Čelakovský splňoval všechny podmínky určené pro přijetí za archivního adjunkta - měl několikaleté zkušenosti s prací v archivu a navíc byl i výborně jazykově vybaven - vedle němčiny ovládal francouzštinu, polštinu, latinu a částečně ruštinu. Již od počátku svých studií pracoval v zemském archivu, kde byl, kromě pořizování opisů pro Palackého, kopistou archiváře Gindelyho, který jej vysílal i do jiných archivů. Tyto studijní cesty nejen prohloubily Čelakovského vzdělání, ale zároveň tak připadl na myšlenku vlastního vědeckého díla - totiž sepsání dějin městského stavu. Po nějaký čas pracoval též v archivu třeboňském, v archivech panství želivského, jindřicho-hradeckého a zbirožského a v deskách zemských. Velmi mnoho času strávil v archivu Kutné Hory. Zde a v některých dalších archivech získal i materiál ke své první práci: O postavení vyslaných královských měst na sněmích českých a spor měst Kutné Hory, Plzně a českých Budějovic o přednost místa a hlasu na sněmě (Čas.Muzea Království českého 1869 a 1870).

Do Archivu hl. m. Prahy nastoupil Čelakovský 1. června 1871 a v srpu téhož roku se oženil. Aby zvýšil své příjmy, vstoupil do redakce Národních listů, kde pracoval s dvěma krátkými přestávkami patnáct let.

V archivu se věnoval revizi a novému uspořádání archivní knihovny - svou pozornost při získávání nových knih, s ohledem na vlastní zájem, obrátil především na dějiny městského zřízení a práva ve střední Evropě. Staral se též o sbírku novin založenou roku 1868. Nově uspořádal i inventarizoval sbírku městských knih a pořizoval regesta k památným knihám. Ve správě měl též sbírku nových právních listin, která byla předána do archivu roku 1868 (předtím byla uložena v hlavní městské pokladně). K jeho dalším úředním povinnostem náleželo doplňovat jednotlivá oddělení o přírůstky, zapisovat je do inventářů a pořizovat k nim rejstříky. Stalo se také obyčejem, že Čelakovskému byly vyhrazeny k posouzení otázky právní a historicko právní, kdežto Josef Emler podával dobrozdání k otázkám čistě historickým. Čelakovskému byl úřední podnět základem pro dvě významné a cenné monografie a to: Právo odúmrtné k zpupným statkům v Čechách - 1882 - a Právo obce pražské k řece Vltavě - 1882. Zároveň ovšem vypracoval i mnohé posudky v jiných záležitostech.

Kromě zaměstnání v archivu, neúnavné vědecké práce a spolkové činnosti, spojené s četnými přednáškami v Umělecké Besedě, Historickém spolku, Demokratickém spolku, ve Všehrdu a Právnické jednotě, byl Čelakovský činný i politicky. Od roku 1878 byl poslancem zemského sněmu za venkovské obce kutnohorského a čáslavského okresu a od roku 1879 členem Říšské rady za stejné okresy spolu s okresem chotěbořským a uhlířskojanovickým. Poslanectví na říšské radě se sice vzdal již roku 1881, ale poslancem Zemského sněmu zůstal až do roku 1890. V letech 1895-1912 byl opět poslancem na Zemském sněmu, tentokrát za skupinu měst Vysoké Mýto, Skuteč a Hlinsko, s čímž souviselo i jeho členství v zemské školní radě. V říšské radě zasedal znovu v letech 1900-1902 a 1907-1911 za Slaný, Rakovník, Louny a další města. Zasazoval se o jazykovou rovnoprávnost a práva českého jazyka ve smíšených krajích.

Poté, co Jaromír Čelakovský dosáhl roku 1892 řádné profesury na právnické fakultě české univerzity (jako habilitační práci předložil již roku 1882 spis Právo odúmrtní k statkům zpupným v Čechách a roku 1886 se stal mimořádným profesorem), mu bylo dovoleno zůstat v archivu a Josef Emler pro něj vymohl titul druhého městského archiváře. Již čtyři roky na to, 1896, se však Emler musel v důsledku pokračující nemoci vzdát svého místa v archivu a odejít do penze (zemrel 1899). Jeho nástupcem se pochopitelně nemohl stát nikdo jiný, než Jaromír Čelakovský, který byl na místo představeného Archivu hl. m. Prahy zvolen na schůzi obecních starších v červnu 1896 46 hlasy ze 49. O měsíc později se stal archivním adjunktem JUDr. a PhDr. Josef Teige. V této době dochází také k významnému rozmnožení archivních sbírek. Mimo jiné se jednalo o starší knihy viniční, starší městské knihy od úřadu desk zemských a knih pozemkových, starší i mladší knihy obcí Libně a Vyšehradu a jiné. Podle plánu Čelakovského měly být v archivu soustředěny všechny archiválie vztahující se k dějinám města, aby bylo zaručeno jejich bezpečné uchování a zpřístupnění dějepisnému bádání a po celou dobu svého působení v archivu se snažil o jejich získávání.

Po svém nástupu do funkce představeného Archivu hl. m. Prahy dokončil Čelakovský novou archivní instrukci, na které pracoval již Emler, a která byla schválena v dubnu 1897. Je velmi důležité, že v této instrukci rada poprvé vzala na vědomí a schválila, že vedle běžné archivní práce je úkolem archivářů i práce vědecká, neboť v instrukci bylo stanoveno, že důležitým úkolem archivu jsou také přípravné práce k vydání diplomatáře hlavního města Prahy. Byla též vyčleněna suma, ze které byli placeni kopisté opisující za tímto účelem listiny v různých archivech. Ke konci roku 1898 obsahovala sbírka listin pro pražský diplomatář již 826 kusů. Čelakovský také doporučil, aby doposud vydávaný Obecný schematismus královského hlavního města Prahy byl proměněn v Almanach královského hlavního města Prahy, ve kterém by, kromě schematismu, byly vydávány i chronologické přehledy hlavních událostí a články širší zajímavosti. Pro práce na Almanachu byli do archivu přijati další zaměstnanci a Almanach začal pravidelně vycházet od roku 1898. Časem se však dospělo k názoru, aby články s historickou tematikou byly vydávány samostatně. Na základě Čelakovského návrhu byl po vydání devátého ročníku Almanach rozdělen na dvě samostatné publikace - k původnímu Almanachu přibyl Sborník příspěvků k dějinám královského hlavního města Prahy - poprvé vyšel, pod redakcí Čelakovského, v roce 1907.

K dalším úspěchům Jaromíra Čelakovského je nutno přičíst také to, že několikrát dosáhl zvýšení dotace na nákup knih pro archivní knihovnu. Úspěšně se rozrůstaly i sbírky. Z nově získaných písemností vytvořil Čelakovský dvě nové sbírky listin - označené III a IV. Přírůstky byly ovšem zaznamenány i ve sbírkách starších. Zdárně pokračovalo i pořádání, inventarizace a katalogizace soukromoprávních listin. Jaromír Čelakovský, jako výborný znalec právních rukopisů a městských knih uložených v archivu, připravil první část Soupisu rukopisů chovaných v archivu královského hlavního města Prahy, která naznačuje obsah 122 nejstarších rukopisů sahajících do roku 1526. K nejvzácnějším archivním rukopisům byl zpracován katalog.

Roku 1906, maje odsloužených potřebných 35 let, podal Čelakovský žádost o penzionování, neboť se chtěl plně věnovat vědecké práci. Jeho žádosti bylo vyhověno a za mimořádné zásluhy mu byl udělen čestný titul ředitele archivu královského hlavního města Prahy. Jeho nástupcem v úřadu představeného archivu se stal dosavadní adjunkt Josef Teige. Po odchodu z archivu však Čelakovský dále působil na univerzitě, byl dvakrát děkanem právnické fakulty a v letech 1911-1912 dokonce rektorem. I po svém penzionování však zůstal těsně spjat s archivem a to až do své smrti 16. 10. 1914.

Čelakovského další vědecká činnost

Hlavním Čelakovského vědeckým plánem bylo vypsání dějin městského stavu. Tomuto úmyslu věnoval důkladnou přípravu, která se ukázala i v řadě monografií, které vyšly v druhé polovině 70. a první polovině 80. let 19. století, a které se zabývaly o soudní pravomocí ve městech a jejím vzniku, a poměrem krále a královského podkomořího k městům – O úřadu podkomořském v Čechách, O vzniku patrimoniálního soudnictví na statcích zádušních v Čechách, Obnovování rad v královských městech v Čechách. Studie: O právních rukopisech města Litoměřic, O právech městských M. Brikcího z Licska a o poměru jejich k starším sbírkám právním a O právních rukopisech města Brna a další. Po své habilitaci (1886) rozvinul novou bohatou vědeckou činnost a přistoupil k provedení díla, které už dávno zamýšlel, totiž vydání Sbírky pramenů práva městského - Codex iuris municipalis, o kterém bude podrobněji pojednáno níže. Roku 1887 začal v Archivu českém tisknout Registra soudu komorního z let 1427- 1519, která se mu stala podkladem pro monografii Soud komorní za krále Vladislava. Dobu jagelonskou vůbec hodnotil jako neobyčejně významnou ve vývoji české ústavy a práva. Roku 1888 se stal členem vrchní redakce Ottova slovníku naučného, což ho podnítilo k napsání řady článků z českých právních dějin - např.: Povšechné dějiny právní, O deskách krajských a zemských v zemích českých, Nástin dějin práva horního, Cheb a Chebsko, Kutná Hora, Litoměřice a další. K městskému právu se vztahují i statě Příspěvky k dějinám židů v době jagelonské, O začátcích ústavních dějin Starého Města pražského a rozsáhlá ro zprava O vývoji středověkého zřízení radního v městech pražských - tato práce měla být původně dovedena do roku 1528, ale vinou Čelakovského smrti konč í již rokem 1502. Jednou z posledních Čelakovského studií je Hrad pražský a majetnická práva k němu do roku 1526, která vyšla roku 1907.

Všechny tyto dílčí studie měly jediný cíl, a sice vytvořit dostatečnou základnu pro uskutečnění již výše zmiňovaného plánu sepsání dějin městského stavu v českých zemích (jako podklad měla patrně sloužit i edice Codex iuris municipalis). Čelakovský byl, přes svůj handicap - měl jen jediné krátkozraké oko - velmi pilným vědcem: věnoval se širokému spektru otázek souvisejících s městským právem a městským zřízením a neomezoval se pouze na české země. Bádal v archivech tuzemských i zahraničních a úspěšná vědecká činnost mu vynesla řadu uznání - mimo pozvání na rozličné sjezdy a kongresy historiků byl jmenován čestným doktorem petrohradské univerzity, řádným členem České akademie věd a Královské české společnosti nauk, členem Institutu de France a řádným členem polské akademie v Krakově, členem Historické komice zemské, předsedou Historického spolku a d.

Codex iuris municipalis

S myšlenkou vydat podobné dílo přicházel Jaromír Čelakovský již roku 1871 do Archivu hl. m. Prahy a o patnáct let později vydal první svazek věnovaný privilegiím pražských měst. Původní myšlenka se záhy rozrostla ve velký, promyšlený vědecký podnik, který měl Čelakovskému i dalším badatelům upravit půdu pro studium městského práva Čechách. Do této sbírky měla být zahrnuta všechna privilegia měst pražských i jiných českých měst královských, horních, komorních i poddanských, jejich statuty a smlouvy, nálezy a poučení vyšších městských soudů, cechovní privilegia, městské právní knihy i prameny.

Codex iuris municipalis - Sbírka pramenů práva městského království českého. Privilegia měst pražských, Praha 1886.

V tomto díle byla vydána všechna známá privilegia čtyř královských měst pražských i spojené obce (od 1784) a výsady židovské obce.

Struktura díla:

Vlastní edici je předeslán velmi důkladný úvod, který by se dal rozdělit na úvod všeobecnou - pro celou edici, a úvod vlastní - pro konkrétné svazek. Čelakovský nejprve vyzdvihuje důležitost edice tohoto typu, která shromažďuje a zpřístupňuje důležité příspěvky k poznání a ocenění jedné z nejvážnějších stránek právního i kulturního života v minulých dobách - totiž práva městského. Následuje stručné nastínění předchůdců - t.j. kdo se před ním věnoval právním dějinám. Úkolem této edice je podniknout sbírku pramenů všech měst království a památky mají být vydávány tak, aby stejnorodé prameny zůstávaly pohromadě a aby v sobě každý vydaný díl tvořil uzavřený celek. Ve stručnosti nastiňuje, jakým způsobem se tvořilo městské právo. Následuje rozvržení jednotlivých kategorií - jak si Čelakovský představuje uspořádání edice: I.

Privilegia měst pražských II.

Privilegia ostatních královských měst /včetně věnných/ III.

Privilegia měst horních a komorních IV.

Privilegia měst druhdy poddaných V.

Statuta, čili snesení obcí a rad měst pražských VI.

Snesení obecní a radní ostatních měst VII.

Výpovědi a naučení vyššího práva staroměstského VIII.

Výpovědi a naučení vyššího práva magdeburského a litoměřického IX.

Výpovědi a naučení vyššího práva ostatních vyšších soudů městských do českých zemí dané X.

Privilegia a důležitější listiny cechů měst pražských XI.

Privilegia a důležitější listiny cechů měst ostatních XII.

Právní knihy městské užívané v Čechách XIII.

Důležitější zákony, nařízení s rozhodnutí ve věcech městských XIV.

Varia

(Nutno poznamenat, že plán takovéto velké sbírky pramenů, která by obsáhla většinu právních památek královských i poddanských měst, přesahoval síly jednotlivce.)

Čelakovský vyzdvihuje, že v takovémto uspořádání je materiál přehledný a Praha má zvláštní místo. Dále obecně shrnuje druhy pramenů pro celou edici.

Povšechnému úvodu následuje úvod pro konkrétní svazek - i když tak není označen - jedná se vlastně o šest kapitol, ve kterých se Čelakovský věnuje vývoji samosprávy jednotlivých měst, i spojené obce pražské, a ceně jejich privilegií, přezkoumává platnost výsad a práv z nich plynoucích a vyvozuje závěry pro jejich praktickou důležitost. Nakonec jmenuje jednotlivé konkrétní listinné i rukopisné prameny a způsob jejich vydání v edici.

Následuje vlastní edice - Privilegia měst pražských - časově zahrnuje období od sedmdesátých let 12. století do roku 1850 a zahrnuje 350 čísel a 4 další čísla v Dodatcích, následují Menší dodatky a opravy. Svazek uzavírá Abecední ukazovatel jmen, míst a věcí.

Codex iuris municipalis - Sbírka pramenů práva městského království českého. Privilegia královských měst venkovských z let 1225 - 1419, Praha 1895.

Tento svazek je opatřen podstatně stručnějším úvodem než svazek prvý - důvod je nasnadě - jedná se pouze o úvod pro daný svazek. Čelakovský zde podává výklad, co jsou královská města - dělí je na královská města privilegovaná /Kutná Hora, Cheb/, královská města venkovská - podřízená královskému podkomořímu, města věnná a města horní, kterým má být věnován další svazek. Města zprvu poddanská a poté královská jsou pro větší přehlednost zahrnuta do tohoto svazku. Následuje abecední přehled královských měst ve kterém jsou za jménem města uváděna čísla listin a privilegií uveřejněných ve sbírce. Tento abecední přehled má sloužit ke snadnější orientaci uživatele, protože svazek je jinak uspořádán chronologicky. Čelakovský dále nastiňuje jakousi „statistiku“ - tj. udává počet písemností pro jednotlivá královská města a věnuje se též jazyku písemností. Úvod je uzavřen zhodnocením pramenů - obecným i konkrétním.

Vlastní edice - chronologické uspořádání - k orientaci slouží výše zmiňovaný abecední přehled. Zahrnuje 877 čísel. Za edicí - dodatky a opravy. Svazek zakončen opět Abecedním ukazovatelem jmen, míst a věcí.

Čelakovský připravil první tři díly, ale vydat mu bylo dopřáno pouze dva - Privilegia měst pražských a Privilegia královských měst venkovských z let 1225-1419. Třetí díl, Privilegia královských měst venkovských z let 1420-1526, vydal Gustav Friedrich, ale tento díl zůstal dlouho ležet ve skladišti a vyšel teprve pět let po Friedrichově smrti - roku 1948. V díle později pokračoval Antonín Haas (4.svazek). S politováním lze konstatovat, že původní Čelakovského plán nebyl dosud naplněn.

Použitá literatura:

  • ČELAKOVSKÝ, J.: Codex iuris municipalis - Sbírka pramenů práva městského království českého. Díl 1: Privilegia měst pražských, Praha 1886.
  • ČELAKOVSKÝ, J.: Codex iuris municipalis - Sbírka pramenů práva městského království českého. Díl 2: Privilegia královských měst venkovských z let 1225 - 1419, Praha 1895.
  • HOFFMANNOVÁ, J. - PRAŽÁKOVÁ, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí, Praha Libri 2000.
  • HOLEC, F.: Archivář JUDr. Jaromír Čelakovský, AČ 45, 1995, s. 138-153.
  • Kdo byl kdo v českých dějinách do roku 1918, Praha Libri 1996. (Informace o rodičích J.Čelakovského)
  • KROFTA, K.: Jaromír Čelakovský, ČČH 1914, s.375-378.
  • KUTNAR, F. - MAREK, J.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha NLN 1997.
  • VOJTÍŠEK, V.: Jaromír Čelakovský, In.: Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, díl I sešit 2, Praha 1920, s. 391-431.
jaromir_celakovsky.txt · Poslední úprava: 2015/05/02 23:22 autor: jindrichmarek