Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


codex_diplomaticus_bohemiae

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae

Podle předmluvy k prvnímu dílu CDB Gustava Friedricha

Již dříve bylo toužebným přáním našich historiků, aby byly vydány listiny, které se vztahují k starým českým dějinám. Toto přání se společně pokusili naplnit mnozí učení mužové, kteří se v minulých staletích dali na studia historie vlasti, tím, že vskutku sebrali a vydávali mnohé památky svého národa. Ale všechny takové staré sbírky ukazují, že jejich autoři nepostupovali správnou cestou a metodami a že to jsou spíše jakési výbory z díla, vzniklé většinou náhodným způsobem. Poněkud soustavněji postupoval Gelasius Dobner, ale to, co vytvořil se v mnohém liší od všeobecného českého listináře. Úmysl na vydávání sbírek, které by obsáhly listiny celých Čech, pojal první František Pelcl. Ale „Českomoravský diplomatář“, který slíbil vydat, nepostoupil přes první přípravu, ačkoli Česká královská společnost nauk slíbila, že mu bude záštitou a pomocí.

Čas spíše vhodný ke zhotovení českého listináře přišel roku 1831, kdy František Palacký sám přistoupil k vytvoření takové sbírky, neboť byl přesvědčen, že bez ní by nemohl vypravovat dějiny času Přemyslovců. A tak se rozhodl v listináři, který chystal, uvést ve známost všechny listiny a všechny listy, které by se vztahovaly k českým věcem od nejstarších dob až po počátek vlády Karla IV. Ty také téměř dvacet let sám, nadále podporovaný díly Karla J. Erbena a Václava V. Tomka, opisoval v archivech i knihovnách, hodlaje toto dílo dokončit. Ale nakonec upustil od úmyslu vydat takovou sbírku. Rozeznal totiž, že kritické studie, které by měly být podniknuty před vydáním, vyžadovaly by mnoho let práce, které však ani nemohl ani nechtěl podniknout, neboť celou duší směřoval především ke svému dílu, totiž vypsání dějin vlasti. Náhradu listináře měla za čas poskytovat kniha, která byla nadepsána: „Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae“ „Regesta listin i listů českých i moravských“). První svazek tohoto díla zahrnující léta 600 - 1253 vydal roku 1855 Karel J. Erben, který byl předtím pomocníkem a druhem Františka Palackého ve sbírání listin a jejich opisování. Zbylé tři svazky Regest, které obsahují výpisky z listin až do roku 1346, potom vydal Josef Emler. Tím způsobem je českým historikům nabídnuta příležitost, aby mohli až do doby smrti krále Jana poznávat alespoň ve výpiscích z listin přibližně vše, co se k tomu dochovalo.

Vydání Regest, zajisté neučinilo vydání listináře nadbytečným nebo neužitečným. K dokončení tohoto díla znovu přistoupil roku 1877 Josef Emler, nejvíce zasloužilý o vydání pramenů k dějinám vlasti, který měl v plánu dovést svou sbírku listin a listů až do roku 1420. Pod jeho vedením a dohledem byly společným nákladem Musea království Českého a Historického spolku od studentů po téměř dvacet let v domácích i cizích archivech pilně opisovány listiny, které měly být vloženy do listináře. V tomto díle jsou obzvláště hodny vší chvály zásluhy Václava Šulce, který byl představeným archivu Musea království Českého. Ale všechno toto úsilí vložené na tento ediční počin, vynaložené na nové cíle, nebylo možné dokázat, aby dílo tak dlouho a toužebně očekávané ode všech historiků vlasti bylo přivedeno k žádanému cíli, protože Emler, který jediný mohl tuto záležitost uskutečnit, byl odtrhován jinými úkoly, vždyť pokračoval v Regestech a také vydával „Fontes rerum Bohemicarum“ „Prameny dějin českých“). Když však roku 1896 zachvácen těžkou nemocí po třech letech dovršil svůj přisouzený věk, Jaromír Čelakovský, jeho spolupracovník, vynaložil úsilí, aby znova neuvízlo dílo, jehož příprava byla tolikrát pro časovou obtížnost znova a znova učiněna bezvýslednou. Roku 1898, kdy bylo slaveno sté výročí narození Františka Palackého, nejušlechtilejšího historiografa, sněm Království českého určil ne nepatrný náklad, aby bylo konečně přivedeno do konce dílo marně začaté od tolika mužů.

Jakmile jsem v létě tohoto roku přijal od nejvyššího poradního sboru království nařízenou povinnost vydat listinář, ihned jsem poznal, že jsem nikterak nemohl být spokojen s tím, abych přikázal vydat tiskem již od jiných sebrané listiny, ale bylo mi začít obnovení celé práce od počátku a základu. Jak jsem již tehdy byl přesvědčen pro tu věc, že jsem nemohl udělat, ba dokonce sám jsem učinil nové studie v archivech a knihovnách, a to ne pouze v těch, ve kterých za příčinou vyhotovení tohoto díla dosud nebylo postupováno, ale také v těch, které užívali již ti, kteří předtím začali vyhledávat látku.

Co se týká věcí, které bude obsahovat tento listinář, s radou historiků, kteří k tomu byli vybráni, stanovili jsme, aby - jako dříve Regesta - také toto dílo obsahovalo všechny listiny, listy a akta, kterými jsou osvětlovány dějiny i veřejné a soukromé právní vztahy Království českého a jeho obyvatel. O čase jsme zatím ustanovili, aby bylo dosaženo konce roku 1310.

Celé dílo bude naplňovat šest svazků, z nichž tento první obsahuje všechny k tomu dochované listiny a listy až roku 805 až do konce roku 1197, to je do počátku vlády Přemysla Otakara I. Rozsah svazků, které budou následovat, je vymezen dobou vlády jednotlivých českých králů. Druhý svazek tedy bude obsahovat listiny doby, ve které vládl Přemysl Otakar I., to je léta 1198-1230. Třetí svazek bude obsahovat listiny, které máme z časů krále Václava I., to je z let 1230-1253. Čtvrtý svazek bude obsahovat listiny panování Přemysla Otakara II., to je léta 1253-1278. Pátý svazek budou vyplňovat listiny, které jsou z let od smrti Přemysla Otakara II. až do roku, kdy byl Jindřich Korutanský vyhnán z Českého království, to je z let 1278-1310. Poslední, šestý svazek bude obsahovat první úplnou a kritickou edici všech formulářů, které se dochovaly z Přemyslovských až k našim časům. - podle dnešního nového rozdělení - doba Václava I. rozdělena do dvou svazků - 3. (1231-1240) a 4. (1241-1253) - panování Přemysla Otakara II. 1253-1278 - 5. svazek; doba interregna - nezletilosti Václava II. 1278-83 6. svazek(dosud nevyšel - příprava), doba Václava II. a Václava III. do roku 1306 - 7. svazek (připravuje se - výhled je dlouhodobější), 8. svazek - 1306-1310 - do nástupu Jana Lucemburského(připravuje se); 9. svazek - formuláře (výhled velmi dlouhodobý).

Všechny listiny v jednotlivých svazcích jsou rozděleny do dvou částí. První část obsahuje listiny pravé a dokonce jsou zde vloženy také ty, které ačkoli vyvolávají určité pochyby, přece bychom se neodvažovali pro jistotu tvrdit, že jsou podvržené, protože nemůžeme dostatečnými argumenty jistě dokázat, že jsou falešné. Těm všem je nadepsána poznámka „pochybné víry“. Druhá část obsahuje ty listiny i listy, o nichž je jasné, že je v pozdější době kdosi podvrhl, ale které vlastním časovým zařazením či látkou samou předstírají příslušnost k době, kterou zahrnuje tento svazek. U nich všech je předeslána poznámka „falešné“ a je připsána i doba, ve které vznikly. Ale usoudil jsem, že není třeba zahrnout do mého díla všechny podvržené listiny, jakkoli se obracejí k této době. Zvláště jsem zcela odmítl ty, na nichž nikdo nemůže nevidět, že byly vyhotoveny v nejnovější době a tak jsou naprosto neužitečné k pravému poznání starších dějin a dokonce by mohly i škodit. Druhá část tohoto svazku tedy obsahuje jen tak podvržené spisy, které byly podstrčeny již ve starších dobách a mohou poskytnout alespoň radu při řešení problémů historie proto, že při jejich zhotovení byly leckde užity pravé listiny nebo jiné pamětní akty nepochybné pravosti.

Jedné každé listině je nadepsáno krátké shrnutí, které se nazývá „regest“. Jména míst, která se v regestu používají, mají tvar, který se užívá v naší době, vyjma těch míst, jejichž jméno nyní není možné se dozvědět, nebo která již neexistují. V tom případě jsou v regestech vloženy ty tvary jmen, které uvádějí samy listiny. Pod regestem napravo je podle nynějšího zvyku na zvláštní řádce zmiňováno, kde a kdy byla listina vydána. Jestliže bylo v poznámce o čase uvolněné místo či den, pro to, co chybí je vložena jednoduchá čárka -. A proto jestliže listina či list časově známý je všeho prost, rok, který je možno určit ze samého obsahu, je udán pod regestem uzavřený v přímých závorkách [ ].

Po nadpisu následuje úvod, ve kterém jsou vyloženy všechny důležité poznámky, které mají ohled k poznání listiny. Tyto poznámky jsou však většinou rozděleny do tří odstavců. První odstavec ukazuje, v jakém tvaru a kde byly jistiny dochována. U těch listin, které se doposud dochovaly v autografu, se na tomto místě bez nějakého zvláštního důvodu nezmiňujeme o opisech, jakéhokoli jsou původu. V odstavci předmluvy, který následuje, jsou zmiňovány edice, ve kterých již byla listina otištěna. Někdy jsem na tomto místě zmínil také jiné knihy, které se vztahují k dané listině. V papežských listinách a jiných cizích listinách, které byly již několikrát vydány tiskem, nepoznamenal jsem jiné edice, leda ty, které se pokládaly za důležité. Ale v jiných listinách, zvláště domácího původu, usiloval jsem ze všech svých sil, abych podal co nejobsáhlejší seznam všech exemplářů edic, které byly vydány tiskem. Kdekoli pozdější editoři opakují slova předešlých edic, je to označeno znamením =. Ve třetím odstavci úvodu se hovoří o písaři, kterému je třeba listinu připsat, a o jiném, co je přímo užitečné jak pro hodnocení, tak pro poznání listiny.

Úvod listiny či listu následuje pečivě připravené samotné znění listin. Listiny, jejichž originály či opisy originálů jsou až dodnes zachovány v podobě náčrtů (nárysů), pokusil jsem se vydávat takovým způsobem tisku, aby to, co je na jejich tvarech (formách) zvláštní, bylo, pokud možno bez přílišné námahy, předloženo před oči. Slova, která jsou v autografu napsána delšími (táhlými) písmeny, uzavřel jsem dvěma kříži na způsob tohoto řádu: HVe jménu svaté a nerozdílné trojiceH. Podobně, jestliže byl v autografu na počátku vložen kříž, je na témže místě vložen i v mé edici. Jiné značky, které se čas od času vyskytují v listinách, zřetelně jsem označil majuskulními písmeny uzavřenými v kulatých závorkách. A tak (C.) rozumí se chrismon, (M.) monograma, (S. R.) signum recognitationis (jednotlivé prozkoumání), (R.) rota cum sententia papae, (B. V.) bene valete. Jestliže jsou v autografu jednotlivých listin části zvlášť odděleny (rozděleny), jsou tyto odstavce pečlivě zachovány i v edici. Ale bylo shledáno neužitečným udávat, kde mají v autografu jednotlivé řádky konec. Domnívám se, že v té věci je dostatečné, jestliže jsou zřetelně označeny konce prvních tří řádek; což bylo učiněno dvojitou přímou čárou ||.

Slova listin i listů jsem (pečlivě) opsal ze samotných autografů; jestliže se již nedochovaly, uchýlil jsem se k nejlepším opisům, a to jsem se odvážil ne pouze ve věci, ve které by byl zaručen vztah mezi opisem a ztraceným originálem, nýbrž také jsem vynaložil nemalou práci, abych vyzvěděl jednotlivé myšlenky, které jsou snad zachovány v opisu. Nic jsem nezměnil ani ve slovech listin či listů, aby jejich význam či opis nebyl žádným způsobem narušen. A to zejména ve zkratkách a použil jsem i jiné způsoby pro užívání majuskul. Pro zkratky jsem totiž vypsal celá slova, avšak majuskuly, které písaři užívali bez nějakého pravidla a nedůsledně, jsem nepoužil, leda, že jsem je dal na počátek věty nebo do vlastních jmen. Speciálními znaky jsem přepsal mnohé /zvláštnosti/, které se objevují v pravopisu na starých pergamenech (listinách), jako E caudatum (ę) či samohlásky, které jsou nadepsané značkou přízvuku nebo písmenem. Jestliže v autografu či apografu jsou napsané slabiky tia, tio atd. s písmenem c pro písmeno t, nebo jestliže je tam někdy y, kde by měla být iota i, zdálo se mi vhodné zachovat to, co je napsáno. Ale v písmenech U a V jsem uspořádal věc jinak. Totiž kde je naznačena samohláska, užívám tvar U, kde však musí být udána souhláska, přijímám tvar V. Ve vlastních jménech jsem se však rozhodl, že nemá být učiněna ani tato změna a kvůli téže věci jsem oba znaky kladl stejným způsobem jak se nacházejí v rukopisech, kdekoli to bylo možno, jako ve slově „Uenceslavs“. Písmeno W, někdy v listinách autografických či v opisech napsáno pro slabiku VU, nezachovávám, ale píši tak, jak se vyslovuje jako Wlpes přepsal jsem Vulpes. Ale v osobních či místních jménech nezměnil jsem dokonce ani takovéto staré vypsání. Na místo dlouhého s dosadil jsem všud e s kulaté. Užil jsem i značky čísel, které byly napsány písařovo u rukou v autografu či opisech, a tak píši VIIII, a ne IX atd. Ba dokonce také v listinách, od kterých je dosud zachován autograf, chtěl jsem dospět tak pečlivého popsání, že také ta místa, ve kterých je dokázáno, že písař spáchal chybu, rozhodl jsem se ponechat. Pokud jsem však toto udělal, výslovně jsem poznamenal, že již v autografu samém se nachází chyba. Naproti tomu v listinách, jejichž pouhé opisy byly k našim dnům zničeny, kde jsou dosvědčené chyby zrušeny v jakýchsi pozdějších knihách, umožnil jsem v listinách opravený tvar slov, znetvořený výběr jsem oznámil toliko v poznámkách. V poznámkách jsem také poskytl domněnku o vyškrabáních a všech opravách, které se objevují v ruce písaře. Podobně jsou v poznámkách oznámeny také jiné změny, které se čas od času objevují v autografických listinách, a tamtéž je zmiňováno, jestliže do nich (listin) bylo co později přidáno. Všechny tyto poznámky, které jsou o slovech listiny, označil jsem minuskulní kursivou, jiné, které směřují k látce, zřetelně jsem označil značkami arabských číslic.

Jestliže listiny, jejichž autograf se nám nedochoval, máme jinak zachované v opisech, užil jsem ve své edici všechny, které jsem mohl sehnat. Tím způsobem jsem obnovil, jestliže schází autograf, použivše slova všech opisů, které jsem mohl zkoumat. Avšak ve sbírkách přesněji jsem se odvážil toho, co je bližší řeči jednoho každého autora, kterého jmenují učitelé slohu. Jestliže však se mi naprosto nedostávaly všechny jiné zálohy (pomoci), které jsou napsány rukou, použil jsem opisy již dříve otištěné a tímž způsobem i opisy.

Jestliže na pergamenu, na kterém je listina napsána, nějakým zkažením chybí slovo a jestliže je možné mezeru nějakým způsobem doplnit, doplnění je uzavřeno v přímých závorkách [ ]. Jestliže slova, která by se týkala děravých míst, nemohl jsem žádným způsobem doplnit, umístil jsem na to místo 3 až 5 teček a zmínil jsem, jaká mezera byla v autografu nebo v opisu. Tyto tečky jsou ode mne ovšem umístěny i tam, kde v rukou napsaných opisech bylo nedbalostí písaře opomenuto něco, co domněnkou není možné žádným způsobem vystihnout. Závorkami tvaru < > jsou uzavřeny ty části listin, které byly, jak jsem přesvědčen, vloženy teprve v pozdější době. Čas od času užili autoři listin ve svých dílech sepsání předešlých listin (spisů) tím způsobem, že z oněch opsali některá slova; jestliže jsem shledal, že se tak stalo, ta slova, která byla vybrána, aby to bylo spíše učiněno viditelným, přikázal jsem to vytisknout zmenšeným tiskem. Slova, která byly vybrána ze starších listin a jejich tvary jenom trochu změněny, zřetelně jsem označil zmenšenými široce rozloženými písmeny. Kde autor listiny, když něco opsal ze starší listiny - buď kvůli špatnému duktu nebo kvůli zkrácení opomenul - opomenul nějaké slovo, umístil jsem na to místo __________. A tak, kde je vynecháno slovo, bez kterého není možné správně postavit větu, doplnil jsem to v poznámkách, které jsou nezbytné. Jestliže však již sám písař předchozí listiny učinil nějaké slovo nedbalým skrze chybu, že byl zmařen smysl nebo sestrojení (konstrukce), to místo, kde tím způsobem musí být slovo, jsou vloženy 2 ___________ a i v poznámkách, pokud je to možné učinit, je doplněno nedbalé (vynechané) slovo.

Slova těch listin spodobněná podle pravidel, která jsem vyložil, kde je to nutné, následuje poznámka, kde je zmíněno, jakým způsobem je listiny opatřeny pečetí. To ovšem ukazuje ve zkrácené podobě - S. I. pečeť přitištěná, S. P. pečeť přivěšená, D. zničená (ztracená), F. rozbitá (zlomená). Kromě toho, jestliže je dílo po slovech listiny bohaté na pečeti, přikládám popis.

O těch, které budou následovat tento první svazek Českého listináře (CDB), není nutné napsat více slov, protože jak osobní úvahy (pozorování), tak ty, ke kterým byly dány spisy i listiny, i ty, které byly ukázány (udělovány) listinami či spisy (viz s. 447-454), může to vše o věci poskytnout. Tento svazek však obsahuje listiny a privilegia papežů, listiny králů i císařů římských, listiny králů a knížat českých, listiny a listy biskupů, opatůa jiných. Ty jsou zajisté všechny vydány doslova, včetně těch cizích listin a listů, z kterých jsem vybral takové věci, které mají ohled k Čechám, jako jsou ony mnohé listiny císařů, ve kterých jsou jako svědci uváděni česká knížata nebo biskupové.

A tak při procházení stránek tohoto svazku snadno se objeví, že tento svazek obsahuje téměř tutéž látku, která již byla v krátkých staženích a zkratkách vydána pod čísly 1-439 v prvním svazku českých Regest a dodatcích, které k tomu mají ohled. Ale shoda čísel, kterou jsem udal pod stránkou 455 a následující, ukazuje, že z těch, která jsou v Regestech, ne málokterá jsem opomenul, jiná však připojil. Listiny, které se totiž nalézají v Regestech, které však ode mne byly opomenuty, jsou dvojího původu (druhu). Za prvé ty cizí listiny, ve kterých byly Bavory, Rakušany a obyvateli jiných sousedních zemí učiněny zmínky o Slovanech. Které ovšem s českými dějinami nesouvisí, pokládal jsem za neužitečné, aby byly vloženy do této sbírky. Druhý původ (druh) listin, které jsem schválně vynechal, obsahují (vydávají) ty listiny, které byly podvrženy v nejnovější době a do Regest se dostaly z moravského kodexu. Ale ačkoli již dříve mnozí a učení mužové dokazovali, že listiny tohoto listináře, který jsem jmenoval, byly podvrženy v nejnovější době, přece nemohu dovolit, ba dokonce tvrdím, že teprve mně došlo, že jsem poznal všechny takové podvržené listiny a ustanovil jsem konečně konec těm vzdáleným hanebným lžím, kterými byla dlouho znetvořena stará historie vlasti. Toto umenšení je jakýmkoli způsobem vyváženo přidáním sta čísel, která z části přece budou nejvíce spojována regesty listin císařů, ve kterých jsou jako svědci uváděni knížata nebo biskupové čeští. Menší část toho, co jsem přidal, obsahuje listiny a listy, které do tohoto času nebyly vypuštěné na světlo ani celé ani zkrácené. Ale také tam, kde v mém díle vypisují listiny i listy již dříve vydané, větší a lepší podporu rukopisů a také ty, které přede mnou p řistupovaly k takovému dílu, nalezl jsem a obrátil v užitek této edice. Které když takto byly, většinou dokonce v těch listinách, které již byly všeobecně známé z otisku (tiskem), mohl jsem poskytovat lepší a správnější výběr, než však bylo učiněno přede mnou.

Do děl, ve kterých jsou otištěny listiny, je někdy do úvodu vpleten také výklad o kanceláři a notářích, od kterých byly listiny zpracována. Ale v tomto díle, kde jsou v jednou shromážděny listiny tak rozdílného původu, vlastní charakter zakazuje, aby nemohla zachovávat tento zvyk. A tak o kanceláři knížat a králů českých neuvažuje se, že mají být dělány na tomto místě, ovšem doufám, že pro tu věc budu mít tu omluvu, že pro pečlivější a úplnější probrání věci bude mi co nejdříve dána příležitost v zápiscích, kterými budu provázet vybrané podoby, které je možno přidat k mému dílu pod titulem „Fotograficky názorné vybrané listiny králů českých“.

Konečně velmi důležité v tomto způsobu (zpracování) díla jsou rejstříky, ve kterých je poznána celá sebraná i svázaná látka. Pro tu věc jsem k tomuto svazku připojil dva rejstříky, z nichž první obsahuje osobní a místní jména, druhý vzácná a ojedinělá slova. V prvním rejstříku ona jména osob a míst, která jsou v listinách různých tvarů psána bez pravidla podle zdání a libovůle písařů, jsou sebrané pod jedním tvarem, který je uznán, že má být hlavní a který je potvrzen buď v autografu nebo se objevuje nejčastěji. Zajisté podle tohoto tvaru jsou ostatní jména, která se liší od vybraného, posuzována svým místem k pořádku listiny. Většina těchto osobních jmen druhé vážnosti v uspořádání je řazena tak, aby se posuzovaly nejprve osoby církevní, potom světské. Kromě toho také, kde byl v díle tvar jména český a německý, které nyní užíváme, byly vloženy do rejstříku a přiloženy ty staré tvary, pod kterými je místo hledáno. 2. seznam - věcí a slov - které shrnuje tento svazek, obsahuje ne pouze všechny řídká a ojedinělá slova, avšak také jakákoli slova i fráze, které byly shledány nějak důležitými k poznání obyčejů vlasti.

Představeným a úředníkům archivů a knihoven, kteří s dobrotivostí a laskavostí dovolili, abych k dohotovení mého díla užíval pokladů svěřených do jejich péče, činím co největší dík. Kromě toho činím dík přátelům a spolupracovníkům, kteří mi různým způsobem na tomto listináři pomáhali. Mezi nimi mi nejvýznačněji pomohli tito učení mužové: Jan Gebauer ml., Václav Kratochvíl ve Vídni, Adolf L. Krejčík v Třeboni, Kamil Krofta, Václav Novotný, Ignác Vysoký v Praze.

Rozpis jednotlivých svazků CDB

codex_diplomaticus_bohemiae.txt · Poslední úprava: 2015/05/03 00:00 autor: Jindřich Marek