Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


archiv_ministerstva_zahranicnich_veci

Archivně-dokumentační odbor ministerstva zahraničních věcí ČR

Martin Holý

Nejprve je třeba říci, z čeho jsem čerpal informace o archivně-dokumentačním odboru Ministerstva zahraničních věcí (dále jen ADO MZV). Bohužel stále ještě nemá ADO MZV svého průvodce po fondech. Tedy jedinými pomůckami, z nichž jsem mohl čerpat informace o dějinách tohoto archivu a jeho fondech, byly 3 příručky ADO MZV vydané 1. někdy v 50. letech, rok vydání neuveden, 2. 1973, 3. 1991 a inventáře.

ADO je odbornou složkou Ministerstva zahraničních věcí, dnes České republiky. Podílí se na plnění úkolů české zahraniční politiky tím, že zabezpečuje, zpracovává , uchovává aposkytuje dokumentaci všem složkám MZV ČR, které se zabývají realizací české zahraniční politiky. ADO spolupracuje s ostatními pracovišti MZV a usiluje o to, aby jeho bohaté dokumentační, knihovní, časopisecké a novinové fondy byly co nejvíce zpřístupněny, aby činnost pracovníků MZV byla co nejvíce opřena o bohaté využívání dokumentačních zdrojů. Je třeba říci, že po roce 1989 začal být akcentován i v ADO MZV ČR další úkol, totiž aby fondy ADO byly co nejvíce zpřístupňovány osobám (vědeckým pracovníkům, ale i soukromým zájemcům etc.), které nejsou zaměstnány na MZV.

Organizační struktura ADO MZV

ADO tvoří celek rozčleněný - s přihlédnutím k odborným potřebám, povaze práce a speciálnímu zaměření jednotlivých skupin - na 4 odborná  oddělení, která na sebe navazují a vzájemně se doplňují. Jsou to tato oddělení:
1. studijně-ediční
2. vlastní archiv
3. knihovna
4. dokumentační
ADO MZV se nalézá  ve 3. poschodí Černínského paláce na Loretánském náměstí. Právě ve 3. patře Černínského paláce je sekretariát ADO, studovna archivu včetně fondu státních smluv, ediční oddělení, dokumentační oddělení a studovna novin a časopisů. Knihovna ADO je umístěna v přízemí Černínského paláce.

Dějiny Archivu MZV do roku 1938

Archiv Ministerstva zahraničních věcí vznikl v lednu roku 1919 a měl označení I/5 archiv. Byl tehdy umístěn v Toskánském paláci. Jeho přednostou se stal Dr. Jan Opočenský se zástupcem Dr. Karlem Kazbundou. Celkem měl archiv roku 1919 8 pracovníků. Rozsah jeho fondů byl zpočátku velmi skrovný. Základem byly především archivy odboje, vznikající archiv státních smluv Republiky československé a postupně docházející diplomatické zprávy československých zastupitelských úřadů. V agendě archivu MZV se také odrazila spisová  rozluka s Rakouskem, jež proběhla po první světové válce. Československé republice měly být předány rakouskou vládou dle čl. 93, 192 a 196 St. Germainské smlouvy materiály týkající se jednoduše řečeno českých věcí a českých lidí. Za tímto účelem byla ustavena zvláštní komise archivářů a historiků, která  mj. pracovala ve vídeňském Haus- Hof- und Staatsarchivu, kde byly mj. materiály týkající se politického a hospodářského života v zemích Koruny české.
Archiv MZV dočasně spravoval materiály ze spisové rozluky patřící původně předsednictvu ministerské rady (Minis-terratpräsidium) - tzv. Černý kabinet, ten byl ale roku 1927 odevzdán předsednictvu ministerské rady. Fondy archivu MZV po roce 1918 rostly také pořizováním opisů listin z vídeňských archivů, týkajících se českých záležitostí (materiály Kriegsministerium, Aufbewachtungsamt, Informationsbüro, Slawische Umtriebe, Kabinet Geheimakten etc.). Od počátku byla u archivu MZV také budována postupně narůstající knihovna především literatury týkající se mezinárodních vztahů apod. Postupně také rostl počet personálu. Roku 1926 byly fondy archivu MZV rozmnoženy o tzv. řezenský archiv diplomatického zástupce u říšského sněmu (Kurböhmische Gesandtschaft). Byl také převzat tzv. Pařížský archiv, tj. archiv ČNR v Paříži (o něm dále). Přechodně byl součástí archivu MZV též archiv Správy Pražského hradu. Dále byla převzata Akta Společnosti národů. Roku 1932 byl archiv spolu s knihovnou přestěhován do jihovýchodního křídla III. a IV. poschodí Černínského paláce, kde byly na tehdejší dobu moderní depotní sály. Zde sídlí archiv dodnes. Postupně byla zřízena také fotolaboratoř. Služby badatelům byly ale do druhé světové války dosti špatné. Roku 1937 byl přednostou archivu Dr. Papoušek.

Dějiny archivu MZV po 1938

Dr. Papoušek byl z politických důvodů v říjnu 1938 vystřídán Dr. Bohuslavem Lázňovským. Ten musel odevzdat archiv v březnu 1939 okupantům, říšskoněmecké legaci v čele s von Mitisem st. a Dr. Ulrichem. Archiv byl roku 1939 začleněn do úřadu říšského protektora. Jeho správcem byl jmenován sudetský Němec Dr. Schieche. V letech 1939 až 1940 byly do archivu v souvislosti s likvidací MZV a v souvislosti s likvidací některých obsazených zastupitelských úřadů ČSR dány materiály z nich pocházející. Ve válečných letech proběhly také různé transfery archivního materiálu. Roku 1942 se stal správcem archivu Dr. Urban. Část fondů archivu byla převezena do Berlína (celý fond státních smluv, politické zprávy z Berlína, Vídně, Říma, Paříže). Tyto materiály byly později navráceny. Roku 1939 také proběhla rozluka se Slovenským štátem.

9. května 1945 převzalo archiv Ministerstvo zahraničních věcí. Vedením archivu byl pověřen Dr. Karel Kazbunda, který stál v čele archivu pouze do srpna 1945, kdy se stal novým ředitelem Dr. Jan Opočenský, který v této funkci působil již v meziválečném období. Po roce 1945 bylo třeba nejprve zjistit, jaké škody archiv, resp.archivní materiály utrpěly. Např. archivu scházely některé materiály odevzdané nám rakouskou vládou v rámci spisové odluky po r. 1918 dle čl. 93, 192 a 196 St. Germainské smlouvy a které jsme museli opět po březnu 1939 odevzdat Rakousku. Scházely také fondy, které jsme museli odevzdat Slovenskému štátu v rámci spisové odluky po 15.3.1945. Tato skutečnost byla napravena hned roku 1946, kdy byly do archivu MZV ČSR odevzdány materiály bývalého ministerstva zahraničních věcí Slovenského štátu. Část těchto fondů byla ale velmi poškozena v letech 1939-45, některé materiály vůbec scházely. Po roce 1945 převzal archiv MZV fondy exilového ministerstva zahraničních věcí československé vlády v Londýně (tedy tzv. Londýnský archiv). Roku 1945 vznikla agenda kulturních restitucí.

V prosinci 1946  převzal vedení archivu opět Dr. Karel Kazbunda, jenž však již v únoru 1948 odešel do penze. V březnu 1948 se stal ředitelem archivu MZV J. Pešek. Po roce 1945 velmi narůstal fond státních smluv. Teprve roku 1952 byly Československu vráceny Vídní materiály ze spisové rozluky prováděné po 1918.  Při vytvoření jednotného státního archivního fondu vládním usnesením ze dne 7. května 1954 byl archiv MZV zařazen do kategorie archivů zvláštního významu, který se pouze v odborné činnosti řídí metodickými pokyny a směrnicemi Archivní správy Ministerstva vnitra. Archiv Ministerstva zahraničních věcí ve své činnosti vychází hlavně ze zákona č. 97/1974 Sb. a ze směrnice Ministerstva vnitra č.3/1975 o archivech zvláštního významu a jejich novelizací, tj. zákonem č.343/1992 Sb.

Archivní fondy archivu Ministerstva zahraničních věcí jsou nenahraditelným souborem dokumentů k československé, resp. české zahraniční politice a k dějinám mezinárodních vztahů. Archiv MZV má cca 8000 bm archivního materiálu.

Hlavní archivní celky archivně-dokumentačního odboru MZV

1. Tzv. Pařížský archiv - obsahuje přípravné materiály pro mírovou konferenci a materiály z jednání této konference, která probíhala ve Versailles, St. Germainu a Trianonu v letech 1919-1920.
2. Spisový materiál Ministerstva zahraničních věcí a československých zastupitelských  úřadů  z let 1918-1938
3. Tzv. Londýnský archiv - obsahuje spisový materiál z činnosti Ministerstva zahraničních věcí československé exilové vlády v Londýně a jeho československých zastupitelských úřadů
4. Spisový materiál od roku 1968 federálního Ministerstva zahraničních věcí a československých zastupitelských úřadů od 1945 do současnosti, který je archivu odevzdáván pravidelně při skartaci.
5. Zpravodajství zastupitelských úřadů
6. Originály mezinárodních smluv a dohod
7. Originály pověřovacích a odvolacích listin všech cizích titulářů pověřených v Československu od roku 1919

Ad 5. Zpravodajství zastupitelských úřadů

Tyto materiály tvoří samostatný archivní celek existující již od roku 1918. Tento fond je rozdělen na 2 části z logických důvodů.

A. Meziválečné období (léta 1918 až 1938) zahrnuje konkrétní politická zpravodajství od vzniku československé diplomatické služby. Studiem tohoto materiálu je možno získat ucelený přehled o politické situaci ve státech, se kterými měla předmnichovská republika diplomatické styky a seznámit se s vývojem československých bilaterálních vztahů v jednotlivých relacích.

B. Období od 1945 do současnosti zahrnuje politické, hospodářské, kulturní a tiskové zprávy zastupitelských úřadů. Toto politické zpravodajství je členěno dle teritoriálního principu, dle států, resp. sídel zastupitelských úřadů stejně jako období předchozí.

Ad 6. Mezinárodní smlouvy

Soubor mezinárodních smluv tvoří samostatný archivní fond a to jak originálů smluv bilaterálních, prezidentských, vládních i resortních, tak i ověřené kopie smluv multilaterálních, jichž bylo Československo či je Česká republika smluvní stranou. S evidencí těchto smluv bylo započato již roku 1920 a k roku 1991 bylo registrováno 8 700 základních smluvních dokumentů. Podle vládního usnesení ze dne 4.května 1972 č. 121 mají všechna ministerstva a ústřední orgány odevzdávat prvopisy jimi sjednaných dokumentů k uložení do archivu Ministerstva zahraničních věcí. Pokud tak nechtějí učinit (to se týká Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničního obchodu a Ministerstva obrany) ohlásí archivu Ministerstva zahraničních věcí evidenční čísla, pod nimiž jsou u nich smlouvy uloženy.

Povinnost centrální evidence a uložení se vztahuje nejen na smlouvy samé, ale i na ostatní dokumenty k smlouvám náležející (platnost smlouvy, plné moci, prvopisy ratifikačních listin, kopie nót, prodloužení platnosti nebo jejich výpovědi). Kromě toho se ukládají všechny dokumenty, jimiž se provádí změna smluv nebo dodatky ke smlouvám. Všechny uvedené dokumenty jsou v archivu Ministerstva zahraničních věcí ukládány pod stejnou signaturou jako prvopis smlouvy, k níž se vztahují, takže tvoří spisově přehledný celek. Po zavedení mikrografické linky roku 1979 byly postupně mikrofišovány všechny originály československých státních smluv dvoustranných spolu s dalšími dokumenty k nim náležejícími. Mikrofiše státních smluv  jsou zakládány v kartotékách. Jejich klasifikace se provádí opět podle teritoriálního principu a uvnitř jednotlivých zemí či regionů chronologicky. Přehled o cizích smlouvách poskytuje kompletní sbírka mezinárodních smluv a dohod zaregistrovaných v sekretariátu OSN „Treaty Series“, která je v archivu Ministerstva zahraničních věcí rovněž k dispozici. Zahrnuje období od roku 1946 do současnosti.

Další informace

Povinností pracovníků archivu Ministerstva zahraničních věcí je zpracovávat všechny výše uvedené fondy dle obecně přijatých  archivních vědeckých hledisek, dle potřeby je zpřístupňovat jak pracovníkům Ministerstva zahraničních věcí ČR tak i badatelům z různých vědeckých institucí našich i zahraničních., vyhledávat vhodné materiály pro odbornou ediční činnost, zajišťovat uložení archivních materiálů a chránit je před poškozením. Materiály se zpřístupňují pracovníkům především ve studovně ADO MZV Ministerstva , jež je situována ve 3. patře Černínského paláce. Ostatním badatelům se zpřístupňují archivní materiály výhradně zde a to po předchozím povolení uděleném na základě řádně zdůvodněné žádosti.

Zpracování fondů

Veškeré fondy ADO MZV se postupně zpracovávají. Nyní již zde jsou k dispozici základní inventáře, tj. obsahy hlavních hesel i podhesel s upozorněním na nejdůležitější jednotliviny, především pro materiály z let 1918-1959, dále pro neutajované písemnosti teritoriálních odborů do roku 1965 a pro utajované písemnosti teritoriálních odborů do roku 1970.

Skartace

Účelem skartačního zařízení je zajistit, aby se z písemností Ministerstva zahraničních věcí České republiky zachovaly dokumenty trvalé hodnoty a významu z hlediska státního, politického i historického (skartace je vyřazováním, výběrem, hodnocením dle spisového a skartačního řádu Ministerstva zahraničních věcí). Po 5 letech provádí spisovna skartaci neutajovaných písemností. Spisy  k uložení jsou ADO MZV předávány s podacími protokoly a předávacími seznamy. Na zastupitelských úřadech jmenuje vedoucí zastupitelského úřadu skartační komisi, která odpovídá za správné provedení skartace. Tato komise vypracuje seznam písemností určených ke skartaci, jenž musí být schválen Ministerstvem zahraničních  věcí.

Další součásti ADO MZV, resp. MZV

1. Ústřední vědecká knihovna

Tato knihovna shromažďuje především literaturu, která se zabývá mezinárodními vztahy, zahraniční politikou, diplomacií, mezinárodním právem, světovou ekonomikou, zbrojením etc. K roku 1991 obsahovala cca 170 000 svazků.

2. Dokumentační oddělení

Zde se shromažďuje především novinová produkce československá, česká, ale i cizí již od roku 1920. Jsou zde také různé výstřižky z novin z let 1920-1931 a kompletní novinový soubor z let 1920 až 1940.

3. Studovna novin a časopisů

Tato je zvláštní studovnou, kde je možno nahlížet do široké škály české i zahraniční novinové i časopisecké produkce jak z doby starší tak také současné.

Studijně vydavatelská činnost ADO MZV:

Archiv Ministerstva zahraničních věcí vydal, resp. vydává hlavně:
1. dokumenty týkající se československé, české a mezinárodní politiky
2. projevy a dokumenty ze zasedání Valného shromáždění OSN
3. dokumenty k československé, resp. české zahraniční politice v oficiálním měsíčníku Ministerstva zahraničních věcí
4. projevy a dokumenty k účasti Československa, resp. České republiky na mezinárodních konferencích.

Jednotlivé sekce ADO MZV

I. Kabinet ministra - korespondence, intervence, demarše, dynastické záležitosti, finance, konference, kongresy, sjezdy, interpelace, OSN,, audience, cesty ministra, diplomatické protokoly, listiny, zpravodajství  etc.
II. Politická sekce - církevní sektor (rozluka státu a církve, řády, církevní památky), moratoria, půjčky, pohraniční kontrola, sektor hraničních věcí, mezinárodní kongresy, demonstrace, arbitráže, plebiscity, diplomatické zprávy, delimitační elaboráty etc.
III. Zpravodajská sekce - menšiny, mezinárodní otázky, propagace, prezident republiky apod.
IV. Národohospodářská sekce
V. Administrativní sekce - sekvestrace, reparace, diplomatický sbor etc.
VI. Právní sekce - mezinárodní právo, , mezinárodní úmluvy, mezinárodní soud v Haagu, memoranda, listy zastupitelských úřadů apod.

Další zajímavosti archivu MZV

A. Pozůstalost Františka Chvalkovského
B. Pozůstalost Vlastimila Tusara
C. Pozůstalost Edvarda Beneše
D. Sibiřské archivy z let 1914-1925
E. Mapy pro mírová jednání z let 1924-1946
F. Kroftův archiv 1919-1938
G. TGM v materiálech Ministerstva zahraničních věcí

Pozůstalost Františka Chvalkovského

JUDr. František Chvalkovský se narodil 30. července 1888 v Jílovém. Studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1909 se stal doktorem práv. Roku 1910 absolvoval obchodní akademii v Londýně. Po jejím ukončení pokračoval v právnické praxi při obchodním soudu v Praze. Roku 1911 začal pracovat jako samostatný advokát v kanceláři Dr. Schwarze, koncem roku 1912 byl vyslán v zastoupení Živnobanky do Krakova a stal se ředitelem právního oddělení filiálky Živnobanky v Krakově, kde ho zastihl i počátek první světové války. Po skončení války vstoupil 21. června 1919 do služeb Ministerstva vnitra jako ministerský tajemník. 1. listopadu 1920 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí a stal se šéfem politického oddělení. Jako šéf československé delegace vystupoval na konferenci nástupnických států v Římě. V červnu 1921 byl jmenován vyslancem v Tokiu, kde působil do roku 1923. Z Tokia odešel do Washingtonu, odkud se vrátil roku 1925. Dr. Chvalkovský byl také vlivnou osobností agrární strany. 15. 11. 1925 byl za agrární stranu zvolen poslancem do Národního shromáždění. V roce 1927 se opět vrátil k diplomacii a až do roku 1932 byl vyslancem v Berlíně. 1. 7. 1932 byl přeložen do Říma, kde působil až do roku 1938. 5. října 1938 se stal ministrem zahraničních věcí a v této funkci působil až do 15.3.1939. 13. července 1939 byl Dr. Chvalkovský jmenován „vyslancem Protektorátu Čechy a Morava u říšské vlády v Berlíně“. Zahynul při spojeneckém náletu na dálnici u Berlína dne 25. února 1945.

Materiál v pozůstalosti Františka Chvalkovského je velmi skrovný a je obsažen jen v jediném kartonu. Nejsou zde vlastně téměř žádné osobní písemnosti, ale téměř výhradně písemnosti kabinetu ministra z let 1938 až 1939. Je zpracován formou katalogu. Spisy následují za sebou podle jednacích čísel a de facto odpovídají chronologickému řazení. Menší část fondu tvořila varia rozdělená roku 1980 do 5 věcných skupin. Roku 1991 byl nalezen v rozsypu další neprotokolovaný materiál z roku 1939 adresován k rukám ministra Chvalkovského, který byl přiřazen k původní části fondu. Všechny neprotokolované spisy byly uspořádány dle obvyklého věcného třídění. Pozůstalost Dr. Chvalkovského obsahuje především tyto části:

1. Spisy kabinetu ministra od 18.10. 1938 do 31.12. 1938

Obsahují hlavně zprávy o setkáních ministra Chvalkovského s velvyslanci různých států. Tyto zprávy jsou výborným pramenem pro zahraničně politické vztahy Československa, resp. Česko-Slovenska  s různými státy a mj. jsou také zajímavé z toho důvodu, že z nich je možné zjistit, jak jednotlivé státy reflektovaly dění u nás.

2. Spisy kabinetu ministra od 1. ledna  1939 do 11. března 1939

Tyto obsahují opět zprávy o audiencích cizích vyslanců, ale také českých politických i vojenských činitelů u Dr. Chvalkovského.

3. Další neprotokolované spisy

Zde jsou písemnosti týkající se diplomacie, hraničních záležitostí, ale i otázek církevních.

archiv_ministerstva_zahranicnich_veci.txt · Poslední úprava: 2015/05/02 23:31 autor: jindrichmarek