Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


archiv_hlavniho_mesta_prahy

Archiv hlavního města Prahy

Vývoj archivu od počátků závisel a odvíjel se od správy a řízení pražských měst. Důležitým momentem při jeho vzniku a utváření ve 14. století bylo zavádění městských knih do úřadování městské rady, které se soustředilo do radniční budovy. Stavbu Staroměstské radnice, která se stala vzorem pro radnice Nového Města, Malé Strany i Hradčan, povolil Jan Lucemburský roku 1338. Důležitého privilegia pro rozvoj městského úřadování, privilegia královského města se Starému Městu dostalo roku 1230, Malé Straně roku 1257, Novému Městu se založením roku 1348. U Hradčan podřízených purkrabímu Hradu bylo povýšení opožděné. Správa, a tedy i vedení písemností ve čtyřech pražských městech probíhalo odděleně. Pokusy o sjednocení měst a sloučení jejich úřadů měly jen epizodické trvání – za Karla IV., za husitství a ve 20. letech 16. století.

Na Starém Městě se písemnosti zprvu přechovávaly na rychtě (v prostoru dnešní ulice Na Můstku) nebo v domech konšelů. Pozici rychtáře, jenž měl prosazovat zájmy krále, stále více omezovala (i v soudnictví) samospráva městské obce se sídlem na radnici. Prvotním archivem zde byla okovaná truhla v radní síni. Klíče od jejích sedmi zámků držel purkmistr a šest konšelů. Truhla obsahovala kromě královských výsad, listin, městských knih, pečetidel a cenností také soukromé písemnosti měšťanů. Zde mělo být totiž nejbezpečnější místo, ale přesto při požáru radnice roku 1399 shořela většina uložených dokumentů. Soupis všech listin naštěstí známe díky inventáři z roku 1394 (je nejstarším archivním inventářem listin v naší republice). Další ztráty přineslo husitství, a to i pro archiv Malé Strany, která byla vypálena radikály hned začátkem bojů. Na Nové Město vpadli Staroměstští před bitvou u Lipan a zničili tamní privilegia.

Po roce 1434 se péče o písemnosti zvýšila. Starost o ně připadla kompetenci městské kanceláře, vzniklé postupně ve všech pražských městech jako orgán městské rady. Rada svěřila část své agendy nižším úřadům. Sama potom držela pod přímou kontrolou jen nejdůležitější listiny, pamětní knihy a městskou pečeť. Všeobecně vzrůstal počet městských knih a běžně byly uloženy ve skříních. V polovině 15. století uspořádal písemnosti nejvyšší staroměstský písař Ždimír, privilegia opatřil signaturou a ke každému sestavil latinský regest. K ochuzení městských práv a závisle na tom i archivů došlo po stavovském povstání roku 1547, když Ferdinand I. odejmul pražským městům většinu privilegií. Následovalo nové řazení listin a roku 1620 jejich očíslování podle stáří. Za třicetileté války utrpěl škody archiv Malé strany při plenění města Švédy roku 1648.

V 17. století se objem písemností podstatně zvětšil, neboť Obnovené zřízení zemské zavedlo písemné úřední řízení. Na svou dobu ojedinělá byla péče o archiv ve staroměstské kanceláři: v roce 1622 například je tu sepsán nejstarší inventář pražských městských knih. Staroměstská organizace archivu proto obstála i při znovu pořádání obecních archivů a registratur podle kriterií reskriptu Marie Terezie z roku 1753.

Roku 1784 byla pražská města spojena v jedno v čele s c. k. Magistrátem se sídlem na Staroměstské radnici. Vydaný pokyn sloučit dosud samostatné archivy čtyř měst se zatím nemohl uskutečnit pro nedostatek místa. Část archivů Malé Strany a Hradčan byla složena do krypty kostela sv. Mikuláše na Starém Městě. Při stěhování však zmizely materiály dokonce celých úřadů. Přístup některých byrokratů ke starým písemnostem nebyl za osvícenství kladný. Ovšem nepořádek v právních dokumentech se záhy projevil v praxi natolik, že Magistrát pověřil magistrátního radu Wolfganga Bocka inventarizací listin. Bock inventář sepsal a byl nucen konstatovat ztrátu řady novoměstských a malostranských privilegií. Ve 20. až 40. letech 19. století vývoj archivu téměř ustrnul. Spravovali jej radové Josef Jebaucký a Josef Rokos. Ti při snaze o třídění způsobili neodborné zásahy, zvláště skartací údajně druhořadých spisů a listin. nadále trvalo roztroušení jednotlivých složek archivu.

Do neujasněných koncepcí o úloze archivu zasáhl František Palacký. Poukázal na jeho význam pro historiografii. Vzbudil u městské rady zájem o zpracování dějin Prahy. Doporučil přijetí Václava Vladivoje Tomka k pořádání archivu. Nastoupil roku 1842. Předbřeznová doba však nebyla ani v těchto ohledech příznivá, nadřízené instituce kladly omezení. Navíc Tomek se místa do roka vzdal.

Reformy roku 1848 měly zásadní dopad na městskou správu, potažmo archiv. Po oddělení soudnictví od obecní správy převzaly státní soudy magistrátní pozemkové knihy. Bylo zvažováno zřízení městského archivu jako samostatného orgánu městské samosprávy.

Záměr osamostatnění městského archivu v rámci magistrátních úřadů byl uskutečněn v roce 1851 s reorganizací úřadů na základě nového Obecního řádu z 27. dubna 1850. Podmínkou následného konkurzu na místo městského archiváře byla nejen úřednická, ale i vědecká způsobilost. Na návrh Palackého se purkmistr Vaňka zasadil o jmenování prvním archivářem Karla Jaromíra Erbena, zkušeného právníka a archiváře Národního Muzea. Erben začal 1. srpnem 1851 budovat archiv takřka od základů. Vypracoval archivní instrukci ve smyslu provenienčního principu, schválenou 30. září 1851. Podle ní měl archiv, situovaný v jižním křídle radnice, sestávat z listin a rukopisů a k tomuto jádru dále z registratury v kostele sv. Mikuláše, z městských knih nepřevzatých soudy a z knihovny. Na závadu celistvosti byl fakt, že archiv nedostal písemnosti zrušených tzv. postranních práv, tj. od středověku enkláv církevních či světských vrchností v obvodu města vyňatých z obecní jurisdikce. Erben snesl co největší množství rozptýleného materiálu, listinám a knihám dal lístková regesta, sbírkám soupisy s rejstříky. Archiv brzy pohotově sloužil a stal se centrem historické vědy. Z úředních úkolů archivu připadla od roku 1855 evidence živností. Začátkem 60. let se podílel na přejmenování pražských ulic. Na práci náročnou i fyzicky (skartace v mikulášském kostele) si Erben r. 1857 vyžádal pomocníka Josefa Ranka. Po něm byl na místo adjunkta přijat Josef Emler, absolvent Institutu pro rakouský dějezpyt. V této době se archiv přestěhoval do dvou místností v severovýchodním rohu radnice. Aktuálně byl mj. pořádán fond zádušního úřadu. Zlepšilo se také finanční zajištění. Roku 1860 vydal Erben práci o staroměstských primá torech. Roku 1870 publikoval Ukazatel domů a ulic v Praze. Připomeňme, že rovněž založil známou edici „Regesta diplomatica“. Zemřel v roce 1870.

Erbenovým nástupcem od roku 1871 byl zvolen Josef Emler. Emler již nezastával jiné úřední funkce než vedení samotného archivu, na rozdíl od Erbena, který byl zároveň přednostou tzv. pomocných městských úřadů, z nichž archiv byl pouze jedním. Prakticky od začátku Emler spolupracoval s adjunktem Jaromírem Čelakovským. Pokračovali v inventarizaci. Přijali nové přírůstky 79 knih úřadu perkmistra hor viničních, pozemkové knihy od soudů aj. V 70., a zvláště potom v letech 80. a 90. se archiv stal střediskem vědeckého dění. Přicházel sem do konce života Palacký. Vypisovalo se tu pro edici „Archiv český“. Rozvinula se úzká spolupráce s Historickým spolkem V. V. Tomka. Nyní také začíná tradice pedagogického působení představitelů archivu. Emler přednášel od roku 1871 pomocné vědy historické na univerzitě, prof. Čelakovský vyučoval dějiny práva. Bohatá je i jejich publikační činnost. Roku 1886 vychází Čelakovského Sbírka pramenů práva městského v Čechách prvním dílem Privilegia měst českých.

Jaromír Čelakovský se stal hlavním archivářem roku 1896. Svou úřední instrukcí, schválenou roku 1897, dal archivu jasný program, totiž zpřehlednit minulost Prahy a měst českých zemí. Tento plán se projevil přípravou diplomatáře města Prahy a ediceCodex iuris municipalis“ obsahující privilegia královských měst. Po připojení Holešovic a Libně ke Praze (léta 1897 a 1901) byl archiv obohacen o tamní písemnosti. Adjunkt Josef Teige pokračoval v Tomkově díle Základy starého místopisu pražského. Čelakovského vystřídal ve vedení roku 1906. Archiv od roku 1907 vydával Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, ryze vědecké periodikum. Předtím vycházely vědecké články spolu s úředními v Almanachu královského hlavního města Prahy (založen 1900). Fondy archivu se rozšířily ziskem starých magistrátních spisoven. Došlo k personálnímu posílení. Příchozí městský konzervátor Jan Herain založil sbírku plánů a vedut. V roce 1900 nastoupil jako pomocná vědecká síla Václav Vojtíšek. Po disertaci na filozofické fakultě se stal druhým adjunktem. Staral se o knihovnu a inventář. Za 1. světové války byly zastaveny publikace archivu. Poté onemocněl Teige.

Ze stagnace archiv vyvedl teprve ředitel Václav Vojtíšek. On, počínaje rokem 1921, přímo zosobňoval prvorepublikovou éru městského archivu. Ve změněné politické situaci nabyla tato instituce na důležitosti. Vytvoření Velké Prahy podle zákona z roku 1920 přineslo množství písemností všech 37 připojených obcí. Archiv získal především pozemkové knihy a spisovny z tohoto území. Dále získal zadržované městské knihy od civilního zemského soudu a archivy škol a stavebních úřadů. Dostalo se mu moderního vnitřního vybavení. Fungovala konzervační dílna, fotoateliér. O profesionálních kvalitách meziválečného archivu dodnes svědčí široké spektrum zveřejněných prací V. Vojtíška, rovněž činného na univerzitě. Za okupace se z archivu měla stát instituce dokumentující odvěkou německost Prahy. Náměstek primátora Pfitzner dosadil do jejího čela nacistu docenta Schreibera a Vojtíšek byl nucen odejít. Díky pasivní rezistenci českých zaměstnanců se Němcům nepodařilo dokončit ideově zkřivený výklad Tomkových Dějin Prahy. Z obavy před nálety spojenců se roku 1943 evakuovaly nejdůležitější fondy do zámků Mníšek pod Brdy a Hrubý Rohozec. 8. května 1945 zapálily archivní trakt radnice ustupující jednotky SS. Byly způsobeny ztráty 82 rukopisů, 12 nejstarších pečetidel od roku 1280, fotosbírky a neposledně knihovny a pozůstalostí Tomka, Teigeho a Heraina. Dosud nejsou obnoveny všechny shořelé kartotéky. Nejbližší náhradní prostor se nalezl v barokní stavbě Clam-Gallasova paláce v Husově ulici č. 20. Sem byly sneseny trosky archivu. Nově se budovala knihovna na základě konfiskátů, zejména Spolku pro dějiny Němců v Čechách. Shořelou sbírku fotografií nahradil příjem archivu fotografické firmy Eckert. Po vál ce archiv shromažďoval spisy okupačních orgánů, materiály k odboji a povstání.

Do čela instituce se načas vrátil V. Vojtíšek, nadřízen archivním radním Hlavsovi a Čarkovi. Jiří Čarek navrhl členění materiálu do sekcí správní a právní, hospodářské a kulturní. Dr. Vojtíšek obdržel profesuru PVH na univerzitě a archivní funkce se vzdal. Ředitel Václav Hlavsa vedl archiv v letech 1949-1960. Zaměstnanci se potýkali s technickými problémy (např. koksová kamna), ale ještě horší byly organizační obstrukce. V údobí do 1949 byl archiv po odborné stránce samostatným úřadem přímo pod Prezidiem Magistrátu. Avšak v tomto roce došlo ke změně a stal se pouhou složkou jistého referátu Ústředního národního výboru Prahy a od roku 1954 potom zařízením odboru pro vnitřní věci Rady ÚNV. Metodicky byl řízen Archivní správou MV.

V 50. letech archiv uhájil palác proti nárokům Divadelního muzea. Znovu se otevřela badatelna. Obnovila se publikační činnost. Šlo často o knížky o Praze pro širší veřejnost, např. „Praha očima staletí“. Z pracovníků vynikl historik Josef Janáček. Úložní kapacita prostor se vyčerpala r. 1960 (13 tisíc metrů). Pro příští tři desetiletí bylo nutno redukovat příjmy.

Za ředitelství Josefa Čarka (1960-74), specialisty na románskou Prahu a městskou heraldiku, se pořádaly menší fondy okrajových městských částí. SÚPRPMO v archivu čerpal podklady pro projekt detailního popisu domů staré Prahy při tzv. pasportizaci. Archiv přejal z podnětu Archivní správy MV archivy pražských far. Archivní tým se podílel na přípravě Janáčkovy knihy „Dějiny Prahy“, vyd. 1964. Téhož roku vyšlo za Janáčkovy redakce prvé číslo Pražského sborníku historického, profilujícího vědeckého periodika. Byly dokumentovány události Srpna 1968 – fond za normalizace přísně uzavřený.

Ochlazení přístupu magistrátu vůči archivu nastalo od konce 70. let. Navíc ředitel PhDr. František Holec (1974 – 87) nebyl členem KSČ. Upozornění na havarijní stav paláce se míjela účinkem. Nedostatek prostor se poněkud zlepšil přidělením protilehlého Trautmannsdorfského paláce. Přesto archiv přitahoval generaci vlastně již současných vědeckých pracovníků; za všechny uveďme jména J. Bildová-Mendelová, J. Jílková, T. Jelínek, J. Pešek, B. Zilynskyj. Zaměstnanci od této doby zvýšeně usilovali seznámit veřejnost s archiváliemi a s výsledky své vědecké činnosti otevíráním výstav, spoluprací s médii, publikací dalšího vědeckého sborníku – Documenta Pragensia. V roce 1979 se podařilo vymoci havarijní výměr na Clam-Gallasův palác, na což začala jeho oprava, trvající dodnes.

Od roku 1987 vede archiv nynější ředitel Doc. Václav Ledvinka, aspirant Josefa Janáčka. V 80. letech byl pořádán např. fond pražských spolků, kupř. sdružení Mánes. Množství archiválií se ustálilo k roku 1990 na 15,5 tisících metrech. Příchodem demokracie se naskytly příznivější podmínky záchraně kulturního bohatství archivu. Na jeho význam znovu upozornily např. podané služby žadatelům o majetkové restituce. Potřebám archivu vyšel vstříc primátor Kořán i jeho nástupci. Správní začlenění AMP se zlepšilo poté, když se počínaje 1. červnem 1991 stal jedním z odborů Magistrátu hl. m. Prahy. Počet zaměstnanců dosáhl sedmdesátky, tedy přibližně dnešního stavu.

Zásadní mezník současného i budoucího vývoje pražského městského archivu znamená realizace novostavby v archivním komplexu v Praze 11Chodovec. Byla dokončena 30. května 1997. Potřeba stavby nové účelové budovy namísto provizoria Clam-Gallasova paláce byla zřejmá už po válce. Již roku 1946 se plánovala na nábřeží při vyústění ul. Pařížské. V dalších plánech se její umístění posunovalo stále dále od středu města. Uskutečnění konečného projektu arch. Knapové trvalo pouze 23 měsíců s investicí 550 mil. Kč. a poskytlo 55 tisíc metrů úložní kapacity. V současné době ještě probíhá stěhování většiny fondů do nové budovy s tím, že AMP nadále užívá Clam-Gallasův palác, jenž zároveň slouží kulturním a reprezentačním účelům.

Pražský městský archiv je velice složitým depotem. Jeho historické jádro tvoří fenomenální sbírka rukopisů a vzácná sbírka listin. Sbírka rukopisů od roku 1310 dnes čítá 8427 knih. Nejvýznamnější z nich jsou knihy městských rad a městských soudů. Vůbec nejstarší položku tvoří staroměstská Liber vetustissimus statutorum et aliarum rerum memorabilium z let 1310 – 1518. Její obsah je smíšený: zápisy o obnovování městské rady, zápisy trhové, dlužní, atd. Je nejstarší městskou knihou u nás a byla prohlášena Národní kulturní památkou. Krásně iluminovaná je pergamenová kniha saského městského práva Liber distinctionum iuris Magdeburgensis z roku 1390. Patřila zřejmě Malé Straně. K městským knihám řadíme též cechovní knihy ze 16. -19. stol. Bývají to často instrukce a manuály cechovních starších. Některým nechybí dokonce veselý tón, jako v pamětníku slanečkářů z poloviny 17. stol. s obrázky a říkankami ze života cechu. Pozoruhodný je též pergamenový rukopis „Zpráva o staroměstském orloji“ od orlojníka Jana Táborského z Klokotské Hory (1570). Zajímavé jsou také literární památky Kosmovy kroniky a legendy Crescente fide, dochovaných ve zlomcích. Z hudebnin zmiňme aspoň „Malostranský graduál“ ze 16. století. Zvláště stojí knihy zádušních úřadů a kostelů a postranních práv. Městské knihy byly předmětem publikace Jiřího Čarka.

Se zpracováváním sbírky listin se začalo již v roce 1801. Skládá se ze dvou částí – listiny pergamenové a listiny papírové. Nejstarší pergamenovou a zároveň nejstarší listinou archivu je bohnická autentika z roku 1158, kterou vydal biskup Daniel pro kostel sv. Petra v Bohnicích. Nejstarší listina k pražským městům je z roku 1316 od Jana Lucemburského a upravuje obchod dřevem v Podskalí. V archivu se nalézá množství městských privilegií, listin erbovních, pamětních, univerzitních diplomů – vše do roku 1947. Papírové listiny potom sahají do roku 1980 a zahrnují i materiály archivu o sobě samém.

Sbírka matrik z let 1584 – 1915 obsahuje řádově 2000 knih. Matriky byly před Bílou horou převážně nekatolické. Nejstarší dochovaná je narozených u sv. Jindřicha. Po roce 1620 se brzy vedly ve všech farnostech. Josef II. postavil jejich platnost naroveň veřejných listin. Do archivu se dostávají po roce 1950, kdy je stát odebral církvi.

Ve sbírce pečetidel a razítek patří nejstarší pečetidlo Malé Straně – bronzové, kolem r. 1257. Nejstarší staroměstské je z doby okolo r. 1280. Náleží sem pečetidla a razítka magistrátu, vnějších čtvrtí, škol, spolků aj.

Heraldická sbírka pochází z velké části od Spolku pro dějiny Němců v Čechách. Nalezneme v ní kupř. výstřižky z erbovníků. Připomeňme i loňskou publikaci „Erbovní listiny Archivu hl. města Prahy“ od autorů Fialy, Hrdličky a Županiče. Sbírka medailí, plaket, mincí, řádů a vyznamenání obsahuje např. pamětní korunovační mince nebo medaile na paměť jubilejní výstavy, ke svatováclavskému miléniu, k oslavám šestistého výročí založení Univerzity Karlovy.

Ikonografická sbírka se skládá velkou měrou z grafických listů pražských vedut. Nejstarší z nich je pohled v Schedelově kronice z roku 1493. Známé jsou Sadelerovy a Hollarovy rytiny.

Fotografická sbírka – 150 tisíc kusů – zachycuje proměny Prahy od 60. let minulého století. Zmiňme jména fotografů Eckert, Kříženecký.

Sbírka plánů a map dokládá od roku 1650 stavební a plošný vývoj města. Ve sbírce cechovní jsou uloženy archiválie k 55 pražským cechům. Nejstarší jsou zde artikule jehlářů z roku 1436.

Sbírka Rankeum je pramenem k dějinám městské správy do roku 1900 a je vystavěna na pertinenčním principu.

Sbírka dokumentace soustavně vede drobné tisky, konkrétně vyhlášky, oznámení, letáky, plakáty mj. volební, divadelní programy, apod.

Sbírka novin pokrývá všechny denní listy vydávané v Praze od roku 1783. Z nejstarších je třeba poukázat na „Krameriusovy pražské poštovské noviny“ od r. 1789 a na „Prager Zeitung“ od r. 1800.

Poslední, třináctá sbírka obsahuje výroční zprávy institucí.

V současné době probíhá postupné vnášení údajů o jedno-tlivých sbírkách do počítačové databáze.

Rovněž fondy AMP, jak vyplývá již ze samotného sledování dějin této instituce, jsou značně rozsáhlé a různorodé. Z hlavních oddělení těchto fondů, které bychom měli stručně vyjmenovat, zaujímá podstatnou část soubor dokumentující městskou správu 17841945 (1949). Obsahuje spisy a pomocné knihy složek magistrátu od vzniku úřadu do správní reformy roku 1949. Jsou sem zařazeny i archivy obcí připojených k Praze do roku 1922. Fondy městské správy po roce 1945 jsou rozděleny na části správy centrální, správy na úrovni obvodů a správy místní obcí připojených k hlavnímu městu po roce 1945. Jednotlivé fondy jsou dochovány v nestejné míře. Další oddíl tvoří evidence obyvatelstva vedená z důvodu potřeby záznamu domovského a volebního práva, vojenské povinnosti a poskytnutá v souvislosti se sčítáním obyvatelstva. V oddělení vrchnostenské správy do roku 1848 se nachází uspořádaný fond pro panství Libeň 1791 – 1815. Následují fondy politické správy 1850 – 1928, fondy justičních orgánů a fondy ostatních institucí a právnických osob působících na území Prahy, včetně škol, korporací a spolků, politických stran po roce 1948, městských a státních podniků. Z depozit svěřených archivu byly zmiňovány výše farní archivy z let 1641 – 1955. Neposledně fondy AMP obsahují personália, pozůstalosti významných osobností – jmenujme alespoň pozůstalost V. Vojtíška, pražského starosty Jana Podlipného, archeologa Karla Gutha a kunsthistorika Cyrila Merhauta.

Konečně archivní knihovna s cca 80 tisíci tituly je zaměřena vedle pragensistické především na archivní a pomocně-vědnou tématiku, avšak doposud zcela nedosahuje objemu knihovny zničené požárem na konci války.

Archiváři

Erben

Emler

Čelakovský

Teige

Vojtíšek

Hlavsa

Jiří Čarek

Holec

Ledvinka

Literatura

Hlavsa, Václav (red.): Archiv hlavního města Prahy, průvodce po fondech a sbírkách. Praha 1955.

Hrdlička, Jakub – Fiala Michal: Sedm století pražské heraldiky, Informační publikace k výstavě Čes. stát. spořitelny 18. 11. 1991 – 3. 1. 1992.

Kubíčková, Božena: Archiv hlavního města Prahy (dějiny – nedokončeno, z pozůstalosti akad. Vojtíška).

Ledvinka, Václav a kol.: Archiv hlavního města prahy, pamětní kniha k otevření novostavby. Praha 1997.

Vojtíšek, Václav: Archiv hlavního města Prahy (O jeho vývoji, sbírkách a významu). Praha 1933.

archiv_hlavniho_mesta_prahy.txt · Poslední úprava: 2015/05/02 23:31 autor: jindrichmarek