Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


archiv_akademie_ved

Archiv Akademie věd České republiky

Markéta Špůrová

Archiv Akademie věd České republiky, spojený s existencí přední české vědecké instituce, má historicky hluboké kořeny, které sahají ke vzniku prvních vědeckých organizací mimouniverzitního akademického typu na českém území. Stejně jako dnešní Akademie věd ČR navázala na Československou akademii věd (1952-1992), a tím i na činnost jejích předchůdců - Královské České společnosti nauk (1784-1952), České akademie věd a umění (1890-1952), v oblasti zahraničních styků Československé národní rady badatelské (1924-1952), či pro technické vědy Masarykovy akademie práce (1920-1952), tak i Archiv AV ČR nejen volně pokračoval v činnosti svých předchůdců v rámci vývoje vědecké organizace, ale navíc absorboval i dokumenty vzešlé z jejich činnosti a shromaždované v jejich fondech. Stručná informace o dějinách tohoto archivu musí proto vycházet z historie archivu a spisoven výše zmíněných předchůdců Akademie věd.

Archiv Královské České společnosti nauk

O spisovou agendu se nejdříve staral sekretář Společnosti; prvním byl Johann Mayer (1754-1807), brzy však péči o nejcennější dokumenty převzal jeho zástupce Antonín Strnad (1747-1799), který byl ve své funkci již v březnu 1787 nazýván archivářem. Strnad, který se později stal sekretářem (r. 1795), sestavil první seznam archiválií - Přehled archivu České společnosti nauk od r. 1784 (1790). Po jeho smrti funkce archiváře na dlouhou dobu zanikla.

Další pokus o uspořádání archiválií byl až ve 30. letech 19. století, kdy jím byl r. 1837 pověřen univerzitní profesor Jan Helbling z Hirzenfeldu (1789-1865). Jeho zpracování však přežilo pouhé jedno desetiletí a pravděpodobně v průběhu bojů studentů s vojáky o Karolinum r. 1848 byl archiv značně poškozen. Poté se alespoň některé písemnosti pokusil znovu uspořádat J. E. Vocel (1802-1871), ale k jejich novému, zevrubnému zpracování se odhodlal až Josef Kalousek (1838-1915) v letech 1884-1890. Podle jeho schématu byl archiv veden  s malými úpravami i ve 20. století. Zásadní posun nepřinesly ani pořádací akce ve 30. letech, ani za okupace, kdy se začaly zpracovávat lístkové rejstříky. Výraznější impuls přišel v r. 1946, kdy byla obnovena funkce archiváře Královské České společnosti nauk Jím byl zvolen rádný člen Společnosti Václav Vojtíšek (1883-1974), který zahájil nové zpracování chronologického, osobního a věcného rejstříku, aniž by změnil užívané chronologické uspořádání.

Archiv České akademie věd a umění

Česká akademie věd a umění, která vznikla roku 1890, nikdy archiv nezaložila. Veškerou spisovou službu zajišťovala její kancelář. V prvním dvacetiletí existence byly spisy razeny věcně, od roku 1910 chronologicky, s vynětím některých typů materiálu, kde bylo věcné razení ponecháno. K prvnímu pokusu o zřízení funkce archiváře a o odborné zpracování písemné produkce ČAVU došlo až 60 let po jejím vzniku. 23. února 1951 byla zřízena Komise pro dějiny a archiv ČAVU ve složení Václav Chaloupecký (1882-1951), Karel Stloukal (1887-1957) a Václav Vojtíšek a poté zvolen první archivář - Václav Chaloupecký, jehož nahradil po jeho úmrtí Karel Stloukal. Než však mohly být práce zahájeny, ČAVU zanikla.

Písemnosti Masarykovy akademie práce a Československé národní rady badatelské

Zejména v prvních letech po založení (r. 1920) byla spisová služba v Masarykově akademii práce velmi živelná. Neexistoval spisový řád ani plán, systém podacích protokolu se měnil a byl zbytečně komplikovaný. Situace se poněkud zlepšila od ledna 1925. Po likvidaci MAP roku 1952 a po několikerém stehování spisovny již nebyla její dokumentace kompletní.

První písemnosti Československé národní rady badatelské (1924) vznikly při jejím založení, ale jejich množství podstatněji vzrostlo až po r. 1935 v souvislosti s rozšířením činnosti. V r. 1941 byla kancelář uzavřena, spisový materiál zabaven a vyřizování agendy převzal předseda Rady Bohumil Němec. Teprve r. 1944 okupační úřady písemnosti vrátily, ovšem v neúplném stavu. Spisovna pak začala pracovat až r. 1949.

Archiv (Ústřední archiv) Československé Akademie věd

Vznik archivu a první období jeho činnosti (1953-1968)

Archiv ČSAV byl zřízen usneseními užšího výboru Vládní komise pro vybudování Akademie věd č. 21 z 3. 11. 1952 a I. zasedání presidia ČSAV 5. 12. 1952 a zahájil činnost 1. ledna 1953. Jeho externím vedoucím byl jmenován Václav Vojtíšek. Nove vzniklý archiv byl založen jako instituce veřejná, vládním nařízením ze 7. května 1954 organizačně zařazená do jednotné soustavy československého archivnictví. Roku 1956 se Archiv ČSAV stal tzv. archivem zvláštním, posléze podle archivního zákona roku 1974 tzv. archivem zvláštního významu.

K jeho hlavním úkolům patřilo, obdobně jako u jiných archivů, cíleně shromažďovat a zpracovávat archiválie ze svého vymezeného okruhu, v tomto případě materiálu z činnosti bývalých vědeckých společností a spolku a poté i nove vzniklé Československé Akademie věd (od roku 1952) a všech jejích organizačních složek, ústavu atd., stejně jako o písemné pozůstalosti našich předních vědců. Archiv od počátku plnil i samostatné vědecké úkoly, orientované především na dějiny vědeckých institucí, dějiny České vědy celkově, archivistiku a soupis a studium rukopisů.

Součástí činnosti Archivu ČSAV se stala i Komise pro soupis a studium rukopisu, zpočátku presidiální, později (od 1. 1. 1955 z rozhodnutí presidia ČSAV z 26. 5. 1954) součást archivu. Jejím hlavním úkolem bylo provádět a koordinovat výzkum a soupis rukopisu literární povahy v českých zemích a zahraničních rukopisných bohemik. Předsedy Komise se postupně stali Václav Vojtíšek (1954-1968), Václav Vaněček (1968-1985), Luboš Nový (1985-1990), Zdenek Šolle (1990-1991), Alena Míšková (1992-1993), Jiří Kejř (1993-1996) a Ivan Hlaváček (1996-dosud).

Umístění Archivu bylo částečně vyřešeno na podzim 1953, kdy mu bylo přiděleno několik místností v Colloredo-Mansfeldském paláci.

Prvními a nejdůležitějšími fondy pod správou Archivu ČSAV byly písemnosti Královské České společnosti nauk, České Akademie věd a umění, Masarykovy akademie práce a Československé národní rady badatelské, po nichž následovaly významné spisovny likvidovaného Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění (1097) a Ústředí vědeckých pracovníku (1949). Posléze již začaly přibývat první materiály z produkce ČSAV. Vedle toho se doplňovaly materiály starších vědeckých spolku a společností a byla zahájena aktivní akvizice písemných pozůstalostí předních českých vědců.

Kromě přejímání archivních fondu založil Archiv ČSAV fotografické a umělecké sbírky a několik umělých, soustavně doplňovaných dokumentačních sbírek.

Pro vlastní potřeby i pro potřeby badatelů byla založena knihovna, která kromě základních pomůcek-slovníku, bibliografií, příruček apod.-začala shromaždovat i časopisy a monografie vážící se k archivistice, pomocným vědám historickým, českým dějinám a k dějinám české a světové vědy. Kromě toho od počátku činnosti archiv přejímal knihy a časopisy vydávané Nakladatelstvím ČSAV (pozd. Academia) a posléze obdobně i nakladatelstvím Věda z produkce Slovenské akademie věd. Tyto publikace byly ukládány do tzv. konzervačního fondu (= archivního), uzavřeného r. 1993.

Od 1. 1. 1966 bylo rozhodnuto o interním postavení archivu v rámci Akademie. Vznikl Ústřední archiv ČSAV (po debatách, zda bude existovat jediný, ústřední archiv nebo vedle něho budou i archivy jednotlivých složek Akademie).

Šedesátá léta přinesla zlepšení v personálním i prostorovém vybavení archivu. R. 1960 dostal dvě místnosti v Thunovské ulici a v r. 1968 mu byla přidělena celá budova zámku v Bečvárech na Kolínsku, 60 km od Prahy.

Archiv brzy začal vyvíjet i vlastní publikační činnost-k prvním zpracovávaným tématům patřily vědecké styky České vědy se zahraničím, dějiny Královské České společnosti nauk, České Akademie věd a umění a jiných vědeckých institucí, z vědců pak Ignác Born, Josef Emler, Karel Jaromír Erben. V oblasti studia rukopisu vznikla rada původních statí publikovaných od roku 1962 ve vlastním sborníku-Studiích o rukopisech. (Výzkum rukopisu přinesl i několik významných objevů, např. nejstarší známá statuta boloňské univerzity, dvě dosud neznámé právní knihy Karla st. ze Žerotína, dosud neznámá Calderonova dramata z mladovožické khuenburské knihovny.)

Postupně se vedení archivu i Akademie dařilo vylepšovat i základní podmínky pro činnost pracoviště, především ukládací a pracovní prostory a personální vybavení (r. 1953-3 stálí zaměstnanci, 1968-19 pracovníků, z toho kromě externího ředitele 15 vědeckých a odborných).

Činnost Ústředního archivu ČSAV v 70. a první polovině 80. let

Nástupem Václava Vaněčka do funkce externího ředitele archivu po odstupujícím Václavu Vojtíškovi (roku 1968) byla zahájena nová etapa vývoje pracoviště, charakterizovaná vytvořením struktury, novou dělbou práce, převzetím a formulováním nových úkolu a dalším zvyšováním počtu zaměstnanců. Jedním z prvních kroku byla celková reorganizace archivu-konstituovaly se odborné pracovní úseky (úsek předchůdců ČSAV, písemných pozůstalostí = pozd. osobních fondu, úsek fondu ČSAV) s rozdělením práce a odpovědnosti. Tento stav byl kodifikován organizačním řádem archivu roku 1972. Ten mimo již zmíněné stanovil, že dosavadní stálí pracovníci Komise pro soupis a studium rukopisů se stanou integrální součástí archivu jako jeden z dalších odborných úseků, přičemž Komise složená z dalších externích pracovníku bude poradním orgánem ředitele pracoviště. Díky lepší organizaci a zvýšení počtu pracovníků (na přelomu 70. a 80. let-20 osob) se zkvalitnila a zrychlila činnost ve všech oblastech archivní činnosti, zejm. v předarchivní péči (např. 1972 - první oficiální spisový a skartační řád pro pracoviště ČSAV), zpřístupňování fondů.

Vlastní výzkum se vedle studia rukopisu a dějin vědy začal orientovat i na některé archivně teoretické problémy. Jeho výsledky mohly být od roku 1970 publikovány i v dalším periodiku vydávaném archivem-Archivních zprávách ČSAV (do r. 1985).

Další činností archivu se stala jeho práce se studenty, která soustavně začala letní praxí v depozitáři v Bečvárech roku 1970.

V tomto období pokročil nárůst přejímaných archiválií a stoupal i počet pracovníků. V roce 1970 bylo možno zahájit naplňování depozitních částí v Bečvárech. Po dokončení depozitářů v roce 1974 získal archiv prostory se solidními parametry a ukládací kapacitou cca 3000 bm.

Od Ústředního archivu ČSAV k Archivu Akademie věd ČR (po r. 1985)

Po nástupu Luboše Nového (vedoucí oddělení pro dějiny vědy a techniky Ústavu československých a světových dějin ČSAV + zástupce ředitele téhož Ústavu) po smrti Václava Vaněčka v dubnu 1985 se historická práce archivu více zaměřila na dějiny věd, zanikly Archivní zprávy ČSAV a místo nich začaly roku 1986 vycházet Práce z dějin ČSAV, a to ve třech radách: A: původní studie v češtině, B: edice, inventáře, monografie, C: cizojazyčné původní studie, určené přednostně zahraniční odborné veřejnosti. Rady A a C byly orientovány výhradně na dějiny vědy.

Po odchodu Luboše Nového z místa ředitele Ústředního archivu ČSAV pracoviště postupně vedli Zdenek Šolle (únor 1990-červen 1991) a Alena Míšková (březen 1992-říjen 1994), od února je v čele Archivu AV ČR Antonín Kostlán (v mezidobích archiv veden Václavem Podaným). Po listopadu 1989 bylo třeba opustit stávající prostory (palác Colloredo-Mansfeldský kvůli zvyšování nájemného, zámek Bečváry-restituce) a najít nové. Zároveň probíhalo snižování počtu pracovníků vyplývající z redukčních opatření celé Akademie. Nyní je základní pracoviště včetně depozitářů s kapacitou cca 2500 běžných metrů v Praze 8-Bohnicích (ul. V Zámcích 56), další ukládací a manipulační prostory v objektu Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR v Praze 8-Holešovičkách. Studovna archivu zůstala v centru Prahy (Husova 4), v témže komplexu budov v Jilské ulici jsou umístěny pracovny oddělení pro soupis a studium rukopisu a budově Akademie věd na Národní třídě je detašovaná pracovna. Nove bylo otevřeno pracoviště v Brně s depozitářem ve Studenci.

Výrazné změny však nenastaly pouze v těchto oblastech. Nemalou část pracovní kapacity archivu pohlcovaly dosti dlouho agendy restituční a rehabilitační a změny v Akademii stály v pozadí dalších událostí. V roce 1990 převzal archiv veškeré archivní materiály i knihovnu ze zrušeného Kabinetu Zdenka Nejedlého (dříve součást Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV). Knihovna se tak rázem zdvojnásobila a archivní soubory se rozrostly o mimořádně rozsáhlou pozůstalost Z. Nejedlého i o další pozůstalosti a sbírky. Počátkem roku 1992 byl jako společné vědecko-pedagogické pracoviště Akademie a Filosofické fakulty UK obnoven Slovanský ústav. Organizačně byl dočasně přičleněn k Archivu AV ČR. Od 1. 1. 1998 byl osamostatněn.

Zákonem České národní rady ze dne 6. 5. 1992 č. 283/1992 Sb. byla zřízena Akademie věd České republiky, která zahájila činnost 31. 12. 1992. V souvislosti s tím pak archiv nese od 1. 1. 1993 název Archiv Akademie věd České republiky.

Jedním z velkých úkolu Archivu AV ČR v rámci nové Akademie bylo přebírání písemných registratur 21 ústavů, zrušených počátkem roku 1993 v rámci transformace AV ČR.

V následujícím roce prošel archiv další reorganizací, při níž bylo založeno samostatné oddělení dějin vědy a vědeckých institucí a naopak sloučeny dosavadní oddělení osobních fondů vědeckých institucí a oddělení osobních fondů do jediného celku-oddělení archivních fondů. Beze změny zůstalo pouze oddělení pro soupis a studium rukopisu.

V současnosti má archiv 25 pracovníků v uvedených odděleních, knihovně, studovně, technicko-hospodářské správě a sekretariátu.

Archiv vydává dva sborníky: Studie o rukopisech a Práce z dějin Akademie věd (změny názvu podle pojmenování mateřské instituce).

Fondy a sbírky Archivu a jejich zpřístupňování

V roce 1962 vyšel první průvodce po fondech Archivu ČSAV, který tehdy podchycoval a popisoval 48 fondu a sbírek, po jednom desetiletí k němu byly vypracovány doplňky (dalších 140 fondů). V následujících jedenadvaceti letech se počet fondu výrazně zvýšil a informace podané v uvedených pomůckách se značně antikvovaly. V ročence Práce z dějin Akademie, zejm. v řadě B byly vydány inventáře fondu České akademie věd a umění, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen a fondu Jaroslava Heyrovského, dokumenty ke vzniku ČAVU, soupis clenu ČAVU, prameny k pobytu ruské a ukrajinské emigrace v meziválečném Československu a edice dokumentů z jednání 2. sjezdu československých historiku r. 1947. Články v řadě A mj. badatelům poskytly zprávu o fondech uspořádaných v desetiletí 1986-1995.

Koncem roku 1990 archiv získal první počítač, čímž bylo umožněno rychlejší a pružnější vydávání archivních svazků, byly digitalizovány starší, částečně rozpracované projekty soupisu osobních fondu vědců, soupis clenu Královské České společnosti nauk, nověji i projekt soupisu žádostí o podporu adresovaných Svatoboru a rozsáhlá databáze korespondence uchovaná v osobních fondech.

Brzy se začalo také s pořádáním pomocí ukládání informací do počítačové databáze. Tento práce způsob se osvědčil, zatím se ale používá pro zpracování osobních fondů. Zvláště důležité místo ve spojitosti se zpracováním osobních fondu v počítačové databázi zaujímá dlouho budovaná a oceňovaná kartotéka korespondence, která je v těchto fondech uložena; kartotéka je také velmi využívána badateli.

Literatura o Archivu Akademie věd

Archiv Československé Akademie věd-Průvodce po archivních fondech. Praha, NCSAV 1962, 128 s.

Beran, Jiří: Počátky soupisu rukopisu v Československé akademii věd. Studie o rukopisech 31, 1995-1996, s. 119-152.

Beran, Jiří: Ústřední archiv ČSAV v letech 1953-1968. Věstník ČSAV 77, 1968, s. 530-534.

Boháček, Miroslav: Ústřední archiv ČSAV jako pracoviště Komise pro soupis a studium rukopisu. Archivní zprávy ČSAV 1, 1970, s. 25-32.

Míšková, Alena-Podaný, Václav: Činnost Ústředního archivu ČSAV v letech 1991-1992. Práce z dějin Československé Akademie věd, rada A, svazek 4, Praha 1992, s. 4-11.

Petr, Stanislav: Komise pro soupis a studium rukopisu v Akademii věd České republiky (Historický přehled). Práce z dějin Akademie věd, rada A, svazek 5, Praha 1997, s. 265-295.

Podaný, Václav: Archive of the Academy of Sciences of the Czech Republic. Práce z dějin Československé Akademie věd, rada C, svazek 2, Praha 1993, s. 159-166.

Podaný, Václav-Schwippel, Jindřich: Předchůdci Archivu Akademie věd České republiky. Práce z dějin Akademie věd, rada A, svazek 5, Praha 1997, s. 223-264.

Podaný, Václav-Šmidák, Miroslav: Ústřední archiv ČSAV v letech 1981-1985 a výhled jeho činnosti v dalších letech. Práce z dějin Československé Akademie věd, rada A, svazek 1, Praha 1986, s. 301-311.

Schwippel, Jindřich: Ústřední archiv ČSAV-středisko informací o vývoji a dějinách ČSAV. Zprávy ČSAV 1978, c. 4, s. 14-19.

Ústřední archiv Československé Akademie věd-Průvodce po archivních fondech. Doplněk I. Praha, Academia 1973, 174 s.

Vaněček, Václav: Současné uspořádání a činnost Ústředního archivu ČSAV. Archivní zprávy ČSAV 6, 1974, s. 51-57.

Vojtíšek, Václav: O Archivu Československé Akademie věd. Věstník ČSAV 66, 1957, s. 139-150, 233-242.

I další průvodce z r. 1999.

archiv_akademie_ved.txt · Poslední úprava: 2015/05/02 23:31 autor: jindrichmarek